Výtvarné umění na Valašsku I

Stálá expozice

Kde: výstavní prostor v Sušáku, 1. patro

Autor: PhDr. Karel Bogar

Výtvarný život na přelomu 19. a 20. století

Vstupní část tvoří ukázky zahrnující impulsy Národopisné výstavy v Praze, kde se díky valašskému pavilonu Dušana Jurkoviče probudil zájem o naši oblast. Odráží se v dílech Mikuláše Alše, Adolfa Liebschera, Hanuše Schwaigra, nebo později i Otty Bubeníčka. V regionu to bylo hlavně dílo frenštátských umělců Jana Knebla a s ním duchovně spřízněná tvorba Albína Poláška. Národopisné motivy pronikly i do tvorby německých malířů, které reprezentují práce Hugo Baara.

Druhým závazným podnětem pro region byli autoři, kteří se setkali na první výstavě spolku Koliba ve Frenštátě pod Radhoštěm v roce 1914 a po válce se snažili toto uskupení rozšířit a prezentovat na akcích obnovené a rozšířené Koliby v Brně. I když směřovali k modernímu výrazu, vycházeli z lidových duchovní tradic, mýtů a legend, proti avantgardě Západu, reprezentované některými pražskými skupinami, zdůrazňovali východní slovanské kořeny našeho umění. K výrazným osobnostem patřili Břetislav Bartoš, Ferdiš Duša, zpočátku bratři Hlavicovi, později i Joža Baruch a další.

Třetí oblastí, předjímající a souběžně s Kolibou, je činnost autorů sdružených od roku 1907 v hodonínském Sdružení výtvarných umělců moravských, které vzniklo na výstavě umělců ve Valašském Meziříčí. Zatímco na Slovácku byl jeho představitelem Joža Uprka, na Valašsku měl největší výtvarný vliv a byl také ideovým a programovým mluvčím Bohumír Jaroňek. K dalším představitelům patřili nejen rodáci jakou Augustin Mervart, ale i řada autorů, kteří byli přátelsky nakloněni Jaroňkově úsilí a SVUM a využívali krásy kraje k pravidelným nebo dočasným návštěvám i ve formě malířských plenérů.

Začátek století byl ve znamení zvýšeného národního zájmu o lidové umění a řemeslo. To bylo také programovou inspirací hodonínského SVUM i byť spíše v teoretické rovině – Koliby. Navazuje na známé secesí ovlivněné dílny Rudolfa Schlattauera ve Valašském Meziříčí, kde pokračoval Jaro Kučera. Výrazný je přínos hlavně Aloise Jaroňka jak v oblasti tapiserie, tak hlavně v keramice. V jeho dílně vyrostlo několik výrazných osobností, které v malbě na porcelán pokračovaly do období po druhé světové válce, například Karel Solařík.

Konec dvacátých let již přináší dílo autorů, kteří vytváří dnešní představu o výtvarném umění na Valašsku a zjednodušeně řečeno, můžeme je zahrnout pod pojmem umělecké kolonie na Soláni. Je to především Alois Schneidera, František Podešva a trojanovický rodák Antonín Strnadel.