Cesta: Programy a výstavy / Archiv / Valašský rok 2013_1 / Dožínky


   Kde  :  Valašská dědina

- oslava dokončené práce, dožínková slavnost se zvyky

 

Už ten oves dozrává,

a hlavěnku pokládá.

Chystaj gazdo aldamáš,

už ten oves dolů máš.

 

Právě tuto a mnoho dalších písní jste mohli v minulosti slyšet v poslední den žní, které mívaly často slavnostní ráz. Po skončení žatevních prací se konala slavnost, jíž se na Valašsku říkalo dožatá či  obžinky. Dožínky se většinou slavily v jednotlivých hospodářstvích, kde se v průběhu žní na práci najímalo více ženců a žniček.

Dožínky mívaly různou podobu, od skromného předání věnce hospodáři až po pompézní slavnost. A přece – zaposloucháme-li se do slov žňových písniček, nechybí v nich prosba o Boží dar a poděkování za něj.

 

 

Budiž Bohu čest a chvála,

že jsem ten oves dožala.

Buďme z toho potěšení,

již jest oves položený.

 

Jejich základní myšlenkou bylo děkovat za štědré dary přírodou poskytnuté a prosba za další požehnání. Naši předkové obětovali totiž bohům přírodním z toho, čeho jim bylo od nich štědře naděleno, zejména obilí, ovoce a zvířata.

Posledním žnivem na Valaších býval oves a pohanka.  Proto vystrojí žnice gazdovi věnec ovesný, nebo pohančený.

 

 

 

Ženci a žnečky, vijte věnečky,

z modravé charpy a zlatých klásků,

vijte dověrců něžnost a lásku.

 

Otvíraj gazděnko, otvíraj ty vrata,

nesem ti věnec ze samého zlata.

Ze samého zlata, ze samého kvítí,

podívajte vy sa, jak sa on nám svítí.  

 

Prožitek žní v této podobě je pro nás už jen vzpomínkou. Stejně jako před padesáti lety vzpomínali na žně s kosáky či srpy. Tehdy ještě žily pamětnice, které byly svědky toho, že v některých horských hospodářstvích dávali přednost žnutí obilí tímto archaickým nářadím, protože věřili, že při sečení kosou „by se obilí vymlátilo už na poli". Velcí sedláci mívali tehdy na žně najato až dvacet žnic. Ať už žnice nebo sekáči s hrabicemi, všichni museli dostat během práce dobrou stravu, aby si uchovali sílu, dobrou náladu, aby nepomluvili hospodyni a hlavně, aby příští rok přišli na „žniva" zase. Při žních se hospodyně snažily připravit všeho hojnost. I k této příležitosti ženci zpívali žertovné písně.



Ty gazděnko mladá, stroj večeřu ráda,

stroj ty nám ju směle, žaly jsme vesele.

Gazděnko v rubášku, napeč nám koláčků,

jakových takových, třeba tych makových.  

 

Stejně tomu bude i  v sobotu 24. srpna ve Valašském muzeu v přírodě, v areálu Valašské dědiny, kde proběhne dožínková slavnost v podání valašského souboru písní a tanců Bača z Valašského Meziříčí.  Od 9.00 do 18.00 budou k vidění některá dnes již zapomenutá řemesla, spojená s provozem hospodářské usedlosti (výroba zemědělského nářadí – hrábí, pletení ošatek a jiných výrobků ze slámy), výroba a zdobení dožínkových věnců.

S předstihem budou mít návštěvníci možnost zhlédnout také ukázku mlácení obilí cepy, které se odbývalo v minulosti zejména v zimním čase. Ve stodole u Matochovy usedlosti z Velkých Karlovic předvede domlácenou  skupina mlatců ze souboru Zákopčan z Hutiska.

Sváteční koláče, spolu se sladkou prosnou kaší, která bývala běžným jídlem ženců a žniček, budou k ochutnání v chalupě z Nového Hrozenkova čp. 10.

 

 

 

11.00, 16.00  domlácená na dvoře Matochovy usedlosti - chalupa z Velkých Karlovic - Jezerného č.p. 38  – ukázka mlácení cepy s žertovnou scénkou (soubor Zákopčan z Hutiska)

14.00 - kosení posledního políčka ovsa nad Fojtstvím z Lidečka

15.00 - požehnání dožínkového věnce u kaple sv. Michaela Archanděla

15.30 – dožatá na dvoře Matochovy usedlosti .- chalupa z Velkých Karlovic - Jezerného č.p. 38 (soubor Bača z Valašského Meziříčí)

Po celý den dožínkové písně a halekačky  v podání tetiček z Hutiska.

Přijďte si společně s námi v sobotu 24. srpna zavzpomínat na časy dávno minulé, a znovu prožít radost našich předků z dokončené práce.

 

Plakát na akci ke stažení zde:

 


Přílohy ke stažení



Jazykové verze

  • Čeština
  • Deutsch
  • English