Cesta: Programy a výstavy / Archiv / Duben 2009


Duben 2009

Květná neděle: neděle 5. dubna 2009 v 9:30 hod.

Akce:     Květná neděle
Kdy:      neděle 5. dubna 2009 v 9:30 hod.
Kde:      Dřevěné městečko – kostel sv. Anny – kostel Všech svatých

Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm  si Vás v neděli 5. dubna 2009 dovoluje pozvat na slavnostní pobožnost na Květnou neděli v kostele sv. Anny v Dřevěném městečku, spojenou se svěcením ratolestí a následným průvodem městem do kostela Všech svatých.

„Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“
(Jan 12/12-13)

Květnou nedělí (z lat. Dominica palmarum) počínají nejváženější dny křesťanského liturgického kalendáře - pašije. Jedná se o šestou neděle postní, při níž se slaví památka slavného vjezdu Krista do Jeruzaléma. Její obřady, jež jsou zde hluboce propojeny s náboženskými motivy, využívají tradičních symbolů živých zelených rostlin – ratolestí, jimiž si lidé s příchodem jara chtěli naklonit přírodu, využít její životodárné síly a zajistit zdraví, ochranu a prosperitu hospodářství. Palmové ratolesti již od dob antických symbolizují vítězství, jejich máváním byl tedy i ve starém Jeruzalému oslavován vítěz.

Na památku této události světil katolický kněz před mší svatou kvetoucí větvičky, rozdával je mezi lid a potom konal procesí kolem kostela. Zvyk svěcení ratolestí je starý nejméně čtyři sta let. Jeho počátky lze najít už ve starokřesťanských průvodech se zelenými větvičkami, které probíhaly již v roce 509.

V katolických zemích střední Evropy se motiv zelené ratolesti rozvinul do nejrůznějších forem květnonedělních kytic. Dlouhé podélné svazky větviček se v Polsku a Slezsku svazují pod tradičním názvem palmy, obdobné butarice či pušije najdeme ve Slovinsku. V jižních Čechách, podobně v přilehlých oblastech Rakouska a Bavorska se můžeme setkat se svěcením beranů – vysokou tyčí ovinutou napučenými lískovými pruty, kočičkami, chvojím, dubovými listy a jarními květinami; Doudlebané své Květné neděli přisoudili přímo označení Beránková. Na Českomoravské vysočině přinášeli věřící k posvěcení svazky vrstevnatých kytic, zdobené červenými stuhami, dětskými povijany a pestrobarevnými šátky - ráhna či menší košťata s množstvím papírových ozdob, na Klatovsku chodívaly průvody s jehnídem.

Také na Valašsku přinášeli v tento den hospodáři do kostela posvětit ratolesti jívy – kocanky (kočičky), kterým přikládali ochranou moc. Po návratu domů je uschovávali po celý rok za křížky nebo obrázky, v chlévě za trámy, aby byly vždy po ruce. Byly nositeli štěstí, ochraňovaly před zlými mocnostmi, negativní magií. Uschlé jívové jehnědy se pálily spolu s hromničními svíčkami při krupobití či bouřce. Rozdrcené ve vodě se dávaly pít nemocným lidem a dobytku.

Z Rožnovska známe též zvyk svěcení tisových větviček. Ve svazcích po deseti, dvanácti i více kusech se jimi vykrápěla hospodářská usedlost. Někde se pár ratolestí z takové tisové kytky uložilo za šár šindele na střeše proti ohni.

Na Valašsku se světily i lískové hůlky, které se například v Pulčíně zabodávaly do osetého pole, aby obilí vyrostlo nejméně do výše hůlky. O Květné neděli se u nás říkalo, že je dněm předvěsti a slibu květu.
Podle starších zpráv z 19. století se na Květnou neděli na Valašsku konala taktéž starobylá obchůzka s Mařenou a jarním stromkem, tj. obyčej, který máme z novějších časů svázán už s Nedělí smrtnou. S Mařenou se ze vsi vynášelo všechno špatné a naopak se z lesa přinášely jako symbol nastupujícího jara mladé stromky, často břízky, které jako jeden z prvních stromů na jaře zelenají.

Na Květnou neděli začínal v domácnostech taktéž veliký úklid, aby vše zářilo čistotou. Líčilo se, opravovaly se podlahy, drhl se nábytek. Na Moravě se nad stoly zavěšovaly muší ráje, slaměné ozdoby pevné konstrukce. Někde mezi slámu vkládali malé pečené bochánky mazané medem, a vytvářeli tak druhotně mucholapky.

Květná neděle měla i své tradiční pokrmy. Byla to především velikonoční hlavička (nádivka), někde předčasně i jidáše, k nimž se přidával med v ‚parádním‘ hrnečku.

Očima křesťanů spojuje Květná neděle Kristův královský triumf a oslavu jeho utrpení vjedno, ať už svěcením ‚palmových‘ ratolestí či průvodem, který symbolicky naznačuje, že následují Pána na jeho cestě a účastní se jeho kříže, aby dostali také podíl na jeho vzkříšení a na jeho životě. Tuto myšlenku vyzdvihuje zvláště žehnací modlitba nad ratolestmi: …požehnej také nás, ať s radostí jdeme za svým Králem Kristem.

VELIKONOCE NA VALAŠSKU: 11. – 13. dubna 2009 od 9.00 hodin

Akce:      Velikonoce na Valašsku
Kdy:      11. – 13. dubna 2009 od 9.00 hodin
Kde:      Dřevěné městečko

Bohatý program připravilo Valašské muzeum v přírodě v Rožnově p. R. na prodloužený velikonoční víkend.

  • Na ZELENÝ ČTVRTEK se podle liturgie zavázaly zvony a na jejich místo nastupují klapotáři, rapačáři - až do Bílé soboty obcházeli domácnosti a svými klapotkami, rapači a řechtačkami oznamovali ranní a večerní klekání a také poledne. Věřící si v tento den připomínají poslední večeři Páně. Zelené pokrmy konzumované v tento den zaručovaly stálé zdraví po celý rok.

    VELKÝ PÁTEK je dnem přísného půstu a hlubokého smutku. Nevykonávaly se žádné zemědělské práce – nesmělo se hýbat zemí, do níž byl položen Kristus; z téhož důvodu také nepracovali hrnčíři. Byl to ale nejvhodnější den k hledání pokladů, země se prý sama otvírala. Domácnosti se připravovaly na svátky, na konec velkého půstu. V ten den se moc nejedlo, pekly se jidáše – pečivo z kynutého těsta tvarované do podoby zkrouceného provazu. Ráno ještě před východem slunce odcházely celé rodiny umýt se k tekoucí vodě, aby si všichni zachovali zdraví po celý rok.
  • Na BÍLOU SOBOTU 11. dubna je od 9.00 hodin připraven jarmark velikonočního zboží – bohatý výběr kraslic, tatarů, rapáčů, píšťalek, velikonočně zaměřené keramiky, pokrmů postních i svátečních. Po celý den budou pro dobrou pohodu vyhrávat rožnovské cimbálové muziky JAVOŘINA a RADHOŠŤ.
    BÍLÁ SOBOTA, nese svůj název od toho, že byla dnem bílení a velkého úklidu. Ráno se před kostelem světilo dřevo a oheň, jímž se pak zapálila velikonoční svíce – paškál. Z posvěceného dřeva se pak zhotovily doma křížky, které v neděli odpoledne zapichovali hospodáři do polí jako ochranu proti blesku a krupobití.
    Bílá sobota končila slavností Vzkříšení. Slavné „gloria“ bylo doprovázeno radostným zvoněním kostelních zvonů, které zároveň oznamovalo konec půstu. Připravovaly se tradiční i obřadní pokrmy. V sobotu to byla tzv. velikonoční hlavička, pekly se také vdolky a mazance a velikonoční beránek.
  • Na HOD BOŽÍ VELIKONOČNÍ v neděli 12. dubna nabídne od 9.00 hodin.
    rožnovský skanzen bohatý kulturní program. Cimbálová muzika Soláň přivítá návštěvníky hned u vchodu a k dobré pohodě jim pak bude vyhrávat spolu s cimbálovkou Radegast po celý den. V Billově chalupě tetičky připraví jarní polévku a budou barvit v cibulové slupce vajíčka. „Neseme smrť ze vsi…“ je název programu, ve kterém se v 10.00 a ve 13.00 představí soubory VSACÁNEK A VSACAN ze Vsetína a MALÉ ZÁLESÍ z Luhačovic. Od 15.00 bude pódium komorního amfiteátru patřit souboru Handrlák z Kunovic. Koncert CHRÁMOVÉHO SBORU ze Zašové si nenechte ujít v 11.30 a ve 14.00 hodin v kostele sv. Anny. A zkrátka nepřijdou ani ti, kteří se budou chtít podívat, jak se pletou tatary, zdobí kraslice či vyrábějí březové metličky.

    VELIKONOČNÍ NEDĚLE – to byl veliký svátek, nepracovalo se, skončil půst a k obědu jako sváteční pokrm bývala kůzlečí, skopová, králičí nebo vepřová pečínka. V kostele se světívaly pokrmy – maso, vejce i pečivo. Věřilo se, že pokud posvěcené vajíčko sní společně celá rodina, bude po celý rok držet pohromadě. O dobré sváteční jídlo se starala hospodyně, ale mládež se už připravovala na šmigrust, kúpačku, buďačku či mrskačku.


  • O VELIKONOČNÍM PONDĚLÍ přišla ke slovu bříza a její mladé pruty, z vrbových prutů splétali mládenci tatary a na horách dobře posloužil jalovec. K tomu patřilo také polévání děvčat vodou, která v tomto případě měla funkci nejen očistnou, ale také ozdravnou a magickou. Až v pozdější době bylo polévání vodou vystřídáno voňavkou. Děvčata prostřednictvím velikonočních vajíček, k jejichž malování a zdobení používala nejrůznější techniky, vyjadřovala svůj vztah ke šmigrustníkům. Význam měla nejen použitá barva, ale také způsob zdobení. Samozřejmě nejvýmluvnější byly veršíky.

    ČERVENÉ PONDĚLÍ 13. dubna bude ve skanzenu od 9.00 hodin ve znamení sváteční šmigrustové pohody, kterou ještě umocní cimbálová muzika KOTÁR a KUBALOVA MUZIKA V 11.00 a ve 14.00 hodin se s lidovými zvyky a jarními písněmi a tanci představí dětský folklorní soubor OSTRAVIČKA z Frýdku-Místku.

 



Jazykové verze

  • Čeština
  • Deutsch
  • English