Akce uskutečněné v roce 2002

K mání bude vše, co ke končinovému veselí patří:
koblihy, zhřívanice, klobásy, slivovice, polévka zabíjačková a dršťková, ovar, teplá jelita
a jiné dobroty z nabídky řezníků.

Sté výročí narození Josefa Heji

VI. Hejův nožík - tvůrčí setkání neprofesionálních řezbářů

Kontakt: Mgr. Jiřina Veselská, režie 0651 / 757 113, mob.0603 / 863 861
Mgr. Lenka Kučerová, 0651 / 757 114

UKÁZKY ROMSKÉ KULTURY A ROMSKÝCH ŘEMESEL
ZA FINANČNÍ PODPORY MINISTERSTVA KULTURY ČR

Tolik ve stručnosti příběh, jímž na křesťanskou scénu vstupuje zejména dle slov apokryfního Protoevangelia Jakubova postava svaté Anny. Žena, jejíž osudy biblický kánon nezahrnul, se přesto stala ochránkyní matek a manželství, šťastného porodu, patronkou horníků, mlynářů, truhlářů, tkalců, krejčích, provazníků, také čeledínů. Její ochranou se zaštítila i taková města, jakými jsou Florencie, Innsbruck, Neapol. Zbožní křesťané se k ní přicházeli modlit za déšť, proti bouřce, ale například i za nalezení ztracených předmětů.
První zprávu o anenském kultu představuje dopis papeže Urbana VI. z roku 1378, kdy povoluje Anglii uctívání sv. Anny jako světice. Anenská tradice dosáhla vrcholu v 15. a 16. století, když papež Sixtus IV. přijal Annu roku 1481 do římského kalendáře a jeden z jeho pozdějších nástupců Řehoř XIII. ustavil její slavnost v roce 1584 na 26. července. O šíření úcty ke sv. Anně se zasloužili zejména církevní řeholníci - kapucíni, karmelitáni, benediktini a  augustiniánští kanovníci.
Ve východních křesťanských tradicích byzantského ritu lze uctívání sv. Anny prokázat už v 6. století, kdy dal císař Justinián na její počest vystavět chrám.
Křesťanská ikonografie zpodobňuje Annu jako důstojnou matronu v dlouhém přepásaném šatu, s hlavou zahalenou závojem. Někdy drží v ruce knihu, poukazující na starozákonní zaslíbení Mesiáše, občas lilii jako odkaz na své neposkvrněné dítě. Nejčastější vypodobnění jsou ale spolu s Pannou Marií. V umění vznikl zvláštní ikonografický typ "sv. Anna samatřetí" s Pannou Marií a Ježíškem, kdy Anna drží zmíněné figury v drobném měřítku na ruce či chová dospělou Pannu Marii s Ježíškem na klíně. Zastoupeny jsou i výjevy seskupení v přirozené velikosti. Známá jsou vyobrazení Narození Panny Marie či scény, kdy sv. Anna vyučuje dívku Marii. Annu lze vidět společně i s manželem Jáchymem nebo společně se "svatým příbuzenstvem" - Ježíškem, Josefem a  Marií, Jáchymem. Nejznámější znázornění sv. Anny pocházejí od Caravaggia ve Villa Borghese v Římě, od Leonarda da Vinci v pařížském Louvru a od Masaccia ve florentské Akademii.
Annin kult se šířil v návaznosti s objevováním jejich ostatků. Četná evropská města se označují za jejich vlastníky. K vídeňským relikviím patří Annina paže, v Dürenu mají její hlavu. Slavnými svatoanenskými poutěmi se honosil dolnorakouský Annaberg, Sulzbach a Unterkreuzberg v Bavorsku či francouzské Nantes, Apt a Anne d'Aury.

(Vyprávění stařenky Zajíčkové z Bystřičky - dle C. Bartoňka 1958)

Osobitý způsob života a kultury ovlivněný karpatským salašnictvím jsou momenty, které vedly mnohé vlastivědné badatele k  zájmu o region Valašska. Od začátku minulého století se tento region stal středem pozornosti etnografů a folkloristů. Začala se též studovat místní zemědělská problematika. Doposud nejucelenější práce k historii zemědělství Valašska pochází od Jaroslava Šťastného (1971), která se však ovocnářstvím vůbec nezabývá.

Ovocný strom a jeho plody hrály v životě obyvatel regionu důležitou roli. Ovoce bylo složkou stravy, jak v čerstvém , tak i v konzervovaném stavu. Bylo též předmětem obchodu a směny. Ovocný strom dotvářel charakter krajiny jako solitera anebo jako skupinová výsadba na mezích a v sadech. U chalup plnil funkci ochrannou - stínil šindel, chránil před bleskem, zmírňoval sílu větru apod. Ovocné stromoví v intravilánu a ve volné krajině podporovalo rozvoj včelařství a vůbec ekologickou stabilitu životního prostředí. Ovocné stromy ještě nedávno hrály významnou roli estetickou a etickou.

Lokální - místní odrůda vznikla v určitém místě a rozšířila se do několika lokalit. Ztotožňuje tedy výraz místní či lokální. Krajovou odrůdou rozumíme odrůdu, která se rozšířila ve větší oblasti, v několika okresech.

V průběhu staletí k nám pronikaly i různé cizí odrůdy, mnohé u nás zdomácněly a později výběrem i z nich vznikaly tzv. krajové odrůdy. Tyto dřeviny byly součástí naší krajiny. Bohužel v minulém století doba zemědělské velkovýroby a  socializace vesnice mnohým velmi cenným, avšak významem "okrajovým" dřevinám či krajovým odrůdám nepřála. V současné době sice už nenalezneme ovocné dřeviny, pocházející z počátku zrodu ovocnictví v našich krajích. Na straně druhé i dnes nalézáme v krajině staré ovocné stromy (lokální či krajové odrůdy) starší 150 let, které byly a jsou dokladem lidové i odborné práce a patří ke stopám naší kulturní historie. Z toho plyne, že tyto staré ovocné dřeviny chápeme jako součást kulturního dědictví a proto si zasluhují ochranu.

Valašské muzeum od sedmdesátých let soustřeďuje staré a místní odrůdy ovocných druhů k výsadbě do areálů, převážně na plochy expozice Valašské dědiny. Na základě orientačního průzkumu se odebíraly rouby k množení v zásobní školce (buď na typové podnože pro předpěstování roubového materiálu a nebo se roubovalo přímo na kmenný tvar, semenáč Jaderničky moravské). Vypěstovaný sadbový materiál byl vysazován z hlediska krajinářsko-urbanistického do sadů, na meze nebo k  objektům (chalupám, usedlostem). Řez byl prováděn jen výchovný (zkrácení a  založení korunky při výsadbě). Ošetřování stromů odpovídá i v současnosti dřívějším hospodářským praktikám.

V současné době, po několikaleté pauze, se opět pomalu rozbíhá problematika záchrany již existujícího genofondového sadu. V letošním roce se podařilo opět obnovit a oživit školkařskou výrobu v rámci Valašského muzea v přírodě, která bude zabezpečovat výsadbový materiál pro muzejní potřeby.

Jaké odrůdy u nás uvidíte (výběr):
Jabloně: ´Albrechtovo´, ´Antonovka´, ´Astrachán bílý´, ´Baumannova reneta´, ´Bernské růžové´, ´Boikovo´, ´Boskoopské´, ´Car Alexandr´, ´Croncelské´, ´Červené tvrdé´, ´Funtové´, ´Grahamovo´, ´Grávštýnské´, ´Jonathan´, ´Kirchvaldenské´, ´Kožená reneta zimní´, ´Landsberská reneta´, ´Míšeňské´, ´Panenské české´, ´Parména zlatá zimní´, ´Strýmka´, ´Sudetská reneta´, ´Šálové´.
Hrušně: ´Boscova lahvice´, ´Clappova´, ´Hardyho máslovka´, ´Jakubka česká´, ´Kongresovka´, ´Krvavka moravská´, ´Křivice´, ´Pařížanka´, ´Pastornice´, ´Solanka´, ´Špinka´.

Z místních Valašských odrůd si připomeňme již zapomenuté jako jsou např. u jabloní: ´Jadernička moravská´, ´Pecůvky´, ´Kočičí hlavy´, ´Šmuraně´, ´Pádolnice´, ´Míšeňské´, ´Srostlíky´, ´Tvarůžek´, ´Funtové´ a mnoho dalších.

Proto na závěr skromné přání o tom, že staré krajové odrůdy ovocných dřevin patřily a opět budou patřit do české vesnice a moravské dědiny, kde velký počet těchto stromů poskytoval stín, filtroval prach, snižoval hlučnost, nabízel živočichům potravu, odpočinek a hlavně dotvářel celkový kulturní ráz a charakter vesnice či dědiny nebo místa ve volné krajině.

Dovolte, abych Vás ještě jednou pozval na výstavu starých krajových a místních odrůd ovocných dřevin, které se pěstovaly v dobách minulých, která se uskuteční ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

Mgr. Radoslav Vlk
režisér výstavy