Cesta: Odborná činnost / Zvykoslovný rok / Roráty - ranní mše svatá


 Kde  :  Dřevěné městečko, kostel sv. Anny

 

RORÁTY představují mariánskou mši svatou, která se před II. vatikánským koncilem a jeho reformami konala denně v průběhu celého adventu prakticky ve všech kostelech. Její název odvozujeme z latinského začátku mešního introitu 4. neděle adventní - Rorate coeli desuper (z lat.) – Rosu dejte, nebesa, shůry (Rosu dejte, nebesa, shůry, oblaka spusťte déšť práva, ať se otevře země a zplodí spásu, ať spolu vyraší spravedlnost…, Iz 45,8).


Českým specifikem se staly ranní rorátní mše svaté, jejichž původ lze hledat už za panování Karla IV. Spolu s Arnoštem z Pardubic navázal a rozšířil starou tradici interních kněžských obřadů v uzavřených společenstvech kapitol a klášterů s počátkem již ve 13. století a zavedl tak celoroční praxi ranních votivních mší k Panně Marii. K těmto mším se připojila tradice liturgického zpěvu, a to zejména v utrakvistickém prostředí. Svého vrcholu dosáhla v 16. století, kdy rorátní zpěv provozovala zejména literátská bratrstva.


Rušení bratrstev při josefínských reformách v roce 1783 však zapříčinilo jejich úpadek. Taktéž pokoncilní období v souvislosti s obnoveným pohledem na advent, v němž se Zvěstování a příprava na ‚vánoční‘ příchod Krista stává tématem až posledního týdne adventní doby, přispělo k tomu, že se po rorátech slehla zem. První snahy o obnovu rorátů se datují již 19. stoletím. Vyvrcholily rokem 1930 při vydání Českého kancionálu J. Orla, který však texty značně zkrátil a upravil, změnil i melodii písní. V roce 2003 skupinka nadšenců iniciovala vznik publikace Roráte, která zahrnuje původní královehradeckou verzi nedělních rorátů z 16. století; dnes se ale roráty v neděli již sloužit nesmí.


V kontextu evropské historie jsou české roráty jedinečnou liturgicko-hudební formou adventních mší. Jsou komponovány způsobem nazývaným tropování. Základ tvoří některá z melodií gregoriánského chorálu, pod kterou byl podložen nový český text. Takto vzniklý chorální zpěv se ještě na vhodných místech rozdělil a proložil menzurálními písněmi, co by komentářem myšlenky chorálem nadnesené.


Připomínkou této dříve hojně rozšířené adventní tradice i na Valašsku zůstávají rorátové či adventní sloupky – tenké ‚nekonečné‘ voskové svíčky, spletené do různých tvarů skutečných sloupků, prstenců, věnečků, ale i modlitebních knížek; často bohatě zdobené. Sloužily zejména ženám jako osobní svítilničky při návštěvách zmiňovaných ranních pobožností v ještě neosvětlených kostelech.


Text: Mgr. Jana Tichá © 2010 Valašské muzeum v přírodě




Jazykové verze

  • Čeština
  • Deutsch
  • English