Cesta: Odborná činnost / Zvykoslovný rok / Květná neděle


„Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky,

že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali:

Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“

                                                                                     (Jan 12/12-13)


 

Květnou nedělí (z lat. Dominica palmarum) počínají nejváženější dny křesťanského liturgického kalendáře - pašije. Jedná se o šestou neděli postní, při níž se slaví památka slavného vjezdu Krista do Jeruzaléma. Její obřady, jež jsou zde hluboce propojeny s náboženskými motivy, využívají tradičních symbolů živých zelených rostlin – ratolestí, jimiž si lidé s příchodem jara chtěli naklonit přírodu, využít její životodárné síly a zajistit zdraví, ochranu a prosperitu hospodářství. Palmové ratolesti již od dob antických symbolizují vítězství, jejich máváním byl tedy i ve starém Jeruzalému oslavován vítěz. 

Na památku této události světil katolický kněz před mší svatou kvetoucí větvičky, rozdával je mezi lid a potom konal procesí kolem kostela. Zvyk svěcení ratolestí je starý nejméně čtyři sta let. Jeho počátky lze najít už ve starokřesťanských průvodech se zelenými větvičkami, které probíhaly již v roce 509.

V katolických zemích střední Evropy, kde se s palmovými listy nesetkáme, se motiv zelené ratolesti rozvinul do nejrůznějších forem květnonedělních kytic. Dlouhé podélné svazky větviček se v Polsku a Slezsku svazují pod tradičním názvem palmy, obdobné butarice či pušije najdeme ve Slovinsku. V jižních Čechách, podobně v přilehlých oblastech Rakouska a Bavorska se můžeme setkat se svěcením beranů – vysokou tyčí ovinutou napučenými lískovými pruty, kočičkami, chvojím, dubovými listy a jarními květinami; Doudlebané své Květné neděli přisoudili přímo označení Beránková. Na Českomoravské vysočině přinášeli věřící k posvěcení svazky vrstevnatých kytic, zdobené červenými stuhami, dětskými povijany a pestrobarevnými šátky - ráhna či menší košťata s množstvím papírových ozdob, na Klatovsku chodívaly průvody s jehnídem.

Také na Valašsku přinášeli v tento den hospodáři do kostela posvětit ratolesti jívy – kocanky (kočičky), kterým přikládali ochranou moc. Po návratu domů je uschovávali po celý rok za křížky nebo obrázky, v chlévě za trámy, aby byly vždy po ruce. Byly nositeli štěstí, ochraňovaly před zlými mocnostmi, negativní magií. Uschlé jívové jehnědy se pálily spolu s hromničními svíčkami při krupobití či bouřce. Rozdrcené ve vodě se dávaly pít nemocným lidem a dobytku.

Z Rožnovska známe též zvyk svěcení tisových větviček. Ve svazcích po deseti, dvanácti i více kusech se jimi vykrápěla hospodářská usedlost. Někde se pár ratolestí z takové tisové kytky uložilo za šár šindele na střeše proti ohni.

Na Valašsku se světily i lískové hůlky, které se například v Pulčíně zabodávaly do osetého pole, aby obilí vyrostlo nejméně do výše hůlky. O Květné neděli se u nás říkalo, že je dněm předvěsti a slibu květu. Nesmělo se péct, aby se nezapekl květ, tedy – neurodilo by se ovoce.

Podle starších zpráv z 19. století se na Květnou neděli na Valašsku konala taktéž starobylá obchůzka s Mařenoujarním stromkem, tj. obyčej, který máme z novějších časů svázán už s Nedělí smrtnou. S Mařenou se ze vsi vynášelo všechno špatné a naopak se z lesa přinášely jako symbol nastupujícího jara mladé stromky, často břízky, které jako jeden z prvních stromů na jaře zelenají.

Na Květnou neděli začínal v domácnostech taktéž veliký úklid, aby vše zářilo čistotou. Líčilo se, opravovaly se podlahy, drhl se nábytek. Na Moravě se nad stoly zavěšovaly muší ráje, mobilní slaměné ozdoby pevné konstrukce, v nichž je spatřován pradávný motiv obřadní úschovy posledních klasů jako předzvěsti nové setby. Někde mezi slámu vkládali malé pečené bochánky mazané medem, a vytvářeli tak druhotně mucholapky. V Nedašově se ještě v 2. polovině 20. století chodívalo světit zboží, zejména pšenice a žito.

Květná neděle měla i své tradiční pokrmy. Byla to především velikonoční hlavička (nádivka), někde předčasně i jidáše, k nimž se přidával med v ‚parádním‘ hrnečku.  

Očima křesťanů spojuje Květná neděle Kristův královský triumf a oslavu jeho utrpení vjedno, ať už svěcením ‚palmových‘ ratolestí či průvodem, který symbolicky naznačuje, že následují Pána na jeho cestě a účastní se jeho kříže, aby dostali také podíl na jeho vzkříšení a na jeho životě. Tuto myšlenku vyzdvihuje zvláště žehnací modlitba nad ratolestmi: „…požehnej také nás, ať s radostí jdeme za svým Králem Kristem.“

Text: Mgr. Jana Tichá, Valašské muzeum v přírodě



Jazykové verze

  • Čeština
  • Deutsch
  • English