Cesta: Odborná činnost / Výroční zprávy / Výroční zpráva za rok 2003 - příloha


Výroční zpráva za rok 2003 - příloha

Koncepce sbírkotvorné činnosti
Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm na léta 2003 – 2008

Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm program byl schválen vědeckou radou Valašského muzea v přírodě

v Rožnově pod Radhoštěm dne 24.4.2003.

Úvodem

  • Metodický pokyn MK ČR ze 14. října 2002 k provádění některých činností souvisejících s tvorbou sbírek, péčí o sbírky a vývozem sbírkových předmětů do zahraničí, ukládá v článku 1.3 zpracování strategie či koncepce sbírkotvorné činnosti, která je vydávána vnitřním předpisem instituce.
  • Předkládaná koncepce sbírkotvorné činnosti vychází ze současného obsahu sbírky muzea a tří podsbírek, které ji tvoří, z možnosti doplňování na základě výzkumné a dokumentační práce v terénu a z úkolů obsažených ve Zřizovací listině Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm z prosince 2000.
  • Koncepce se soustřeďuje zejména na :
    a) stanovení období, pro něž je zpracována
    b) území definované jako sběrná oblast muzea
    c) očekávané výsledky sbírkotvorné činnosti – zvýšení vypovídací schopnosti sbírky
    a jednotlivých podsbírek
    d) priority při získávání nových přírůstků do sbírky
    e) možnosti získávání přírůstků do sbírky – vytěžování zdrojů muzeálií v terénu, na trhu
    starožitností, přírodních lokalitách
    f) priority v inventarizaci sbírkových souborů
    g) kriteria pro vyřazování ze sbírkové evidence z důvodů přebytečnosti
  • Sbírka Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm byla 7.6.2002 zapsána do Centrální evidence sbírek dle Zákona 122/2000 Sb. pod evidenčním číslem VMR/002-04-29/104002. Obsahuje k 31.12.2002 celkem 119 005 sbírkových předmětů, které jsou rozděleny do tří podsbírek:
    • Podsbírka etnografická s 61 660 inv.čísly
    • Podsbírka tiskoviny a písemnosti s 40 600 inv.č.
    • Podsbírka dokumentace muzea v přírodě s 16 745 inv.čísly

A. Stanovení období, pro něž je koncepce sbírkotvorné činnosti zpracována

  • Koncepce sbírkotvorné činnosti je připravena jako střednědobý program sbírkové dokumentace vybraných jevů lidové kultury, historie a kulturní historie na léta 2003 – 2008.
  • Časový harmonogram inventarizací je desetiletý. Vychází z obsahu Zákona 122/2000 Sb., který ukládá inventarizovat každoročně takový počet sbírkových předmětů, aby za desítiletí byly zkontrolovány a odpovídajícím způsobem posouzeny všechny sbírkové předměty. Časový harmonogram inventarizací aplikovaný na jednotlivé sbírkové soubory je součástí Režimu pro nakládání se sbírkou Valašského muzea v přírodě, který byl vydán jako vnitřní předpis muzea v roce 2002.
  • Pro odborné zpracování nově získaných sbírkových předmětů stanovil Zákon 122/2000 Sb. termín tříletý.
  • V programu odborné katalogizace se předpokládá nepřetržité doplňování údajů k určení, časovému zařazení, funkci a původnímu prostředí jednotlivých arte-faktů a souborů, nejen u nově získaných, ale zejména dříve zařazených položek, kde již dopracování katalogizačního záznamu zákon rigorózně neukládá.
  • Předpokládá se, že zásady, obecně platné pro práci se sbírkami v muzeích v přírodě, zvyšování jejich vypovídací schopnosti a naplňování koncepce dostavby expozičních areálů, mají platnost dlouhodobou.

B. Území definované jako sběrná oblast muzea

Ve Zřizovací listině Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm z prosince 2000 je sběrná oblast muzea definována jako území výskytu roubeného domu karpatského typu na Moravě. Z hlediska geografického se jedná o území Moravskoslezských Beskyd, Podbeskydské pahorkatiny a Bílých Karpat, z hlediska současného územně správního členění zahrnuje převážně kraje Zlínský a Moravsko-slezský, s menšími přesahy do kraje Olomouckého.

Podsbírka etnografická pokrývá území, charakterizované jako sběrná oblast muzea ve Zřizovací listině. Její centrální částí je již od založení muzea v roce 1925 etnografický region Moravské Valašsko. Jeho hranice jsou definovány v publikaci Jaroslava Štiky: Etnografický region Moravské Valašsko, Ostrava 1974. Mapa sběrné oblasti je publikována jako příloha stati Jiřiny Veselské „Muzeum v přírodě nebylo by úplné..." (Almanach Valašského muzea v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm, 2000, str. 40-47).

V letech 1970-1974, kdy byl připravován plán dostavby muzea v areálu Valašská dědina a budování nového areálu Mlýnská dolina, byla sběrná oblast pro sbírkovou dokumentaci rozšířena na celé území výskytu karpatského roubeného domu na východní Moravě a ve Slezsku. Proto byly k původnímu území sběrné oblasti přičleněny další dva, geograficky navazující regiony – Těšínské Slezsko a Moravské Kopanice.

Podsbírka dokumentace muzea v přírodě územně dokumentuje v oblasti lidové architektury zejména region Moravské Valašsko, v ostatních částech pak celou škálu aktivit muzea v přírodě včetně předmětů, dokumentujících zanikající lidské činnosti a možnosti jejich rekonstrukce v prezentačních aktivitách. Také zde tvoří její dominantu centrální Moravské Valašsko a také Rožnov pod Radhoštěm, jako sídlo muzea, dále lokality v České republice a střední Evropě, v nichž působí muzea v přírodě. Územní pokrytí je dáno z části formulací úkolů ve Zřizovací listině a také v dlouhodobém plánu prezentačních aktivit charakteristických pro muzea v přírodě.

Nově je podle Zřizovací listiny naplňován úkol vytváření dokumentačních souborů, které budou k disposici jako studijní materiály pro ostatní muzea v přírodě, zejména tiskoviny, fotografie, katalogy sbírek, plánové dokumentace apod. Program úzce souvisí s posláním muzea jako metodického pracoviště pro muzea v přírodě České republiky.

Podsbírka tiskoviny a písemnosti je územně vázána na Moravské Valašsko a Rožnov pod Radhoštěm, zejména proto, že její významnou část tvoří soukromý archiv sourozenců Jaroňkových – zakladatelů muzea, personální archívy a dokumentace vztahující se k životu městských obyvatel, jejímž původcem byl Musejní spolek – zakladatel muzea a výzkumné zprávy, zejména etnografické povahy. Doplňkem sbírky je dokumentační archiv bývalého ÚLUV územně vázaný na celou Českou republiku, který je však uzavřen. Součástí fondu jsou také archiválie. Významným fondem je genealogická dokumentace regionu Valašska, vytvořená z excerpt archívních materiálů vztahujících se k historické demografii zkoumaného regionu. Sbírka pohlednic zahrnuje území Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny.

Územní rozsah sběrné oblasti bude akceptován i nadále vzhledem k tomu, že pokračuje naplňování programu Libreta dostavby Valašského muzea v přírodě z roku 1974, zejména v té části areálu Valašská dědina, věnované osídlení Moravského Valašska.

Protože záměr vybudovat expozici těšínského a kopaničářského lidového domu se odsouvá do pozadí, bude pro další období v centru pozornosti nadále právě valašská část původní sběrné oblasti. Přesto koncepce předpokládá dokumentační sondy i do těchto oblastí, zejména těch jejich částí, které bezprostředně přiléhají k centrálnímu Valašsku a tvoří přechodná území mezi etnografickými regiony Valašsko a Lašsko a Valašsko a Luhačovské Zálesí. Pro doplnění fondu za účelem zvýšení vypovídací hodnoty sbírky je možno získávat předměty i z jiných lokalit.

C. Očekávané výsledky sbírkotvorné činnosti
– zvýšení vypovídací schopnosti sbírky a jednotlivých podsbírek

Zvýšení vypovídací schopnosti sbírky je možné dosáhnout několika způsoby:

  • a) soustavným výzkumem historickým a etnografickým, terénním i ve fondech uložených v institucích, k tomu účelu vytvořených (archívy, knihovny, ostatní muzea).
    Výsledky výzkumu budou pak využity:
    • při katalogizaci sbírek
    • porovnávání výsledku výzkumů s obsahem jednotlivých sbírkových souborů
    • zpracování programu doplňování neúplných typologických řad předmětů sběrem v terénu
    • plánovitém vyhledávání potencionálních sbírkových předmětů na trhu se starožitnostmi, v antikvárních prodejnách, soukromých sbírkách apod.
  • b) systematickým zkoumáním jednotlivých sbírkových souborů z hlediska úrovně jejich vypovídací hodnoty v porovnání se zjištěnou skutečností a zpracováváním návrhů na vyřazení neúplných nebo výrazně duplicitních, popř. svou funkcí a zachovalostí neupotřebitelných předmětů, které nejsou pro sbírku přínosem, ale naopak snižují její hodnotu
  • c) systematickým, odborně připraveným sběrem v terénu, sledováním nabídky specializovaných obchodů, aukcí, dražeb atd. s tím, že největší odpovědnost za přípravu a realizaci sběrové akce má příslušný kurátor sbírky, který je odpovědný za pořízení doprovodné dokumentace na místě, která má obsahovat podrobnosti o čase zhotovení, užívání, zhotoviteli, uživateli, funkci předmětu, charakteristiku prostředí v němž plnil svou funkci z hlediska ekonomického, sociálního, konfesního, atd. Dále záznam o pojmenování předmětu (profesní, nářeční, slangové), posledním uživateli (pokud není prodávajícím nebo dárcem) atd.
  • d) odborným zpracováním sbírek – katalogizací, provázenou obrazovou a nebo kresebnou dokumentací, za využití všech dostupných dokumentů jak ve vlastní sbírce, tak ve sbírkách jiných muzeí. Odborné zpracování stávajících sbírkových fondů je také podkladem pro návrhy na vyřazení neupotřebitelných nebo nadbytečných předmětů
  • e) zlepšováním technického stavu sbírkových předmětů, jejich záchovnou konzerva-cí, restaurováním a doplňováním, rekonstrukcemi torzovitých položek na základě získaného dokumentačního materiálu
  • f) péči o jejich vhodné a bezpečné uložení, kontrolu fyzického stavu a předcházení poškození

D. Priority při získávání nových přírůstků do sbírky

Vzhledem k zaměření sbírky muzea na komplexní dokumentaci jevů lidové kultury se zvláštním zřetelem na urbanismus, lidovou architekturu, působení člověka v krajině a daných přírodních poměrech, způsob života, duchovní a sociální kulturu - v dané sběrné oblasti a vymezeném časovém období – tj. etnografické regiony Moravské Valašsko, Kopanice a Těšínsko až do počátků kolektivizace vesnice – tj. do poloviny 20. století jsou prioritami ve sbírkotvorné činnosti:

  • a) doplňování stávajících tématických souborů trojrozměrných artefaktů – zejména těch, které dokumentují zaměstnání venkovského obyvatelstva a obyvatel malých řemeslnických městeček, jejich každodenní život, oděv, bydlení, projevy sociální a duchovní kultury až do rozpadu individuálních forem hospodaření na půdě a řemeslné výroby
  • b) doplňování stávajících souborů dvojrozměrných artefaktů – zejména těch, které dokumentují demografické, sociální, ekonomické poměry obyvatel, podobu krajiny, její proměny vlivem změn v tvorbě krajiny vlivem zemědělského a lesnického hospodaření.
    Rozvíjet doplňování sbírky zvláštní povahy – genealogický archiv.
  • c) doplňování stávajících souborů artefaktů dvoj i trojrozměrných, vztahujících se k dokumentaci činnosti muzea v přírodě o trojrozměrné doklady k rekonstrukci činností a expozičním aktivitám, tiskové, obrazové materiály, databáze bibliografické, biografické, prezentačních forem, programových aktivit, marketingových výzkumů, metodické materiály převzaté i autorské, knižní fondy, obrazové soubory zaměřené na škálu činností vlastních muzeu v přírodě včetně aktivit expozičních, výstavních a programových.
  • d) doplňování stávajících souborů plánové a etnografické dokumentace venkovské architektury, urbanistických celků, jednotlivých typů staveb, technologií, materiálů, včetně záznamů o metodách transferu staveb, jejich konzervace, sanace, rekonstrukce až po jejich umístění v expozici muzea v přírodě včetně návrhu expozice.
  • e) doplňování stávající sbírky výtvarného umění o díla sourozenců Jaroňkových, jejich vrstevníků, nacházejících inspiraci na Valašsku, ve výběru pak děl inspirovaných krajinou Beskyd a vztahem člověka a přírody na Valašsku.
  • f) doplňování a kompletace stávající sbírky uměleckého řemesla inspirovaného prvky tradiční ornamentiky bez ohledu na materiál, který je použit (zejména však porcelán, gobelíny, dřevo).
  • g) doplňování stávající sbírky biologických a přírodních komponentů krajiny a přírody, včetně rostlin, stromů a zvířat typických zejména pro pasekářský způsob hospodaření.
  • h) tvorba sbírky tradičních odrůd zemědělských plodin, zástupců bylinného a stromového patra kulturní krajiny a biotopu horských pastvi a luk.

E. Možnosti získávání přírůstků do sbírky
– vytěžování zdrojů muzeálií v terénu, na trhu starožitností, přírodních lokalitách

  • Vzhledem k povaze sbírkových fondů a stavu zachovalosti trojrozměrných artefaktů v terénu, je pravděpodobnost doplňování souborů o předměty časově zařaditelné před rok 1880 stále menší. Vzhledem k vakuu ve využívání zemědělského a domácího inventáře v tradičních zemědělských usedlostech, způsobeném odnětím půdy a živého inventáře ke společnému hospodaření v padesátých a šedesátých letech 20.století, ztrácí celá řada dosud zachovaných předmětů na své vypovídací hodnotě proto, že poslední uživatelé nebo zhotovitelé již nejsou na živu a poslední vlastníci nemají o významu předmětů informace.
  • Tato skutečnost je zejména pro etnografika neopominutelná, neboť předměty jsou zařazovány do etnografických sbírek zejména pro své zvláštní osudy, význam a funkci vázanou na člověka – jejich zhotovitele, uživatele a také ochránce před zničením.
  • Člověk jako předmět studia a výzkumu oboru je nositelem hodnot a také jejich strážcem, vnímá tradici a odkaz svých předků jako poslání. Tyto na první pohled nezachytitelné skutečnosti jsou určitým omezujícím činitelem v získávání nových dokladů do neúplných vývojových řad jednotlivých typů předmětů.
  • Přes to zůstává terénní výzkum, záchranné sběry a systematická dokumentace zanikajících jevů základním a neopominutelným úkolem.
  • Protože význam konkrétního nositele tradiční kultury byl již výše naznačen jako prioritní, klesá právě z těchto příčin význam trhu se starožitnostmi v porovnání s možnosti jeho využívání např. při tvorbě výtvarné sbírky.
  • Obchody s antikvitami nemohou k nabízeným předmětům poskytnout tolik potřebné informace o uživateli, zhotoviteli a často ani o době a prostředí, v němž byl předmět užíván a tak se tyto typy sbírkových předmětů stávají hodnotnou součástí sbírky pouze v případě, že doplňují vývojovou řadu určitého nářadí nebo nástroje z hlediska konstrukce a použitého materiálu, dokládají dobový typ nábytku nebo oděvu, s tím že důraz je kladen na jejich formu, nikoliv na funkci v konkrétním prostředí a význam v životě jednotlivce.
  • Trh s výtvarnými díly a také aukce uměleckých předmětů mohou nabídnout tématicky a autorsky významná díla, u nichž je na prvním místě dokumentace autor, námět a čas, v němž bylo dílo vytvořeno. Ostatní údaje o posledním majiteli, okolnostech získání a místu, kde bylo dílo součástí určitého prostředí, jsou údaje vítané, nikoliv však prioritní.
  • Obdobné premisy můžeme uplatnit také při doplňování kolekce uměleckého řemesla, zejména produkce dílen sourozenců Jaroňkových a jejich současníků.
  • U řady skupin předmětů a dokladů nehraje trh se starožitnostmi žádnou roli (stavby, urbanismus, stavební technologie apod.)
  • V kompletaci souborů podsbírky tiskoviny a písemnosti vstupují jako předměty akvizičního zájmu do popředí soukromé sbírky jednotlivců (pohlednice, tisky, knihy ), určité možnosti nákupu antikvárních položek jsou ve specializovaných obchodech nebo na sběratelských burzách. Zde je možné využívat nabídkové katalogy, sběratelské zprávy, aukční katalogy k získání přehledu o možnostech doplňování jednotlivých souborů dokladů.
  • Získávání písemností a tiskovin děje se ale vždy s respektováním Archívního zákona 97/1974 Sb., neboť muzeum nevytváří archívní sbírku, materiál této povahy shromažďuje z důvodů jeho nezastupitelnosti při komplexní dokumentaci historie a kultury sběrné oblasti.
  • Při rozšiřování fondů dokumentujících muzeum v přírodě jsou všechny úkony spojeny s konkrétními činnostmi instituce v historii i současnosti. Ke zkvalitnění databází musí nutně pomoci úzká spolupráce s řadou institucí i jednotlivců.
  • Při budování sbírek přírodních prvků stojí kvalita sbírky na výzkumu v terénu a spolupráci s institucemi, které se obdobnou činností (kultivace, genobanky, druhové typy) zabývají a v praxi udržují pěstební materiál. Záznamy o výskytu jednotlivých dokladů je možné konfrontovat s literaturou, která často, zejména v nálezových zprávách o inventarizačních průzkumech uvádí podrobnosti o výskytu, lokalitě, počtu exemplářů apod.
    Jistě významnou roli by, vzhledem k umístění muzea a jeho sběrné oblasti na území CHKO Beskydy, mohly sehrát při rozšiřování podkladů pro budování sbírek záznamy z inventarizace chráněných území a lokalit. K dokumentaci tradičního hospodaření na půdě, chovu hospodářských zvířat a ovocnictví mohou sloužit jako podkladové zprávy archívní prameny a etnografické studie.
  • Právě lokalizace muzea a jeho sběrné oblasti na území CHKO je jedním z důvodů, proč se zejména získávání dokladů v původním prostředí (horské louky, lesní porosty, staré sady apod.) musí řídit kromě odborných hledisek také zásadami, které prosazuje státní ochrana přírody.

F. Priority v inventarizaci sbírkových souborů

  • Zákon 122/2000 Sb. ve svém § 3 odst (1) ukládá, že každá sbírka, čítající méně než 500 000 věcí movitých musí být inventarizována v úplnosti v průběhu 10 let. Určenou část sbírky musí každoročně tvořit nejméně 5% všech věcí movitých nebo nemovitých, které sbírku tvoří. Sbírkové předměty určené k inventarizaci mohou být shodné se sbírkovými předměty určeným k inventarizaci v předchozím roce nejvíce ve 3%, není-li použito náhodného výběru souboru prostřednictvím počítače.
  • Mimořádná inventarizace může být nařízena v případě, že z jakéhokoliv důvodu nemohla být v uplynulém kalendářním roce provedena inventarizace řádná, naplánovaná.
  • Podle početního stavu všech sbírek, evidovaných v CES činí potřebný roční průměr inventarizovaných sbírkových předmětů činí k 1.7.2002 téměř 12 000 položek, tj. 10% celkového počtu.
    Z toho jednotlivé podsbírky:
    • etnografická 61 600 inv.č. – 6200 inv.č.
    • písemnosti a tisky 40 600 inv.č. – 4000 inv.č.
    • dokumentace muzea v přírodě 16 745 inv.č. – 1700 inv.č.
Rok sbírka předpokládaný počet inv.č.
2002 etnografická 3500

písemnosti a tisky 3000

muzea v přírodě 2500
2003 etnografická 7500

písemnosti a tisky 5500

muzea v přírodě 2500
2004 etnografická 6000

písemnosti a tisky 4000

muzea v přírodě 3000
2005 etnografická 5500

písemnosti a tisky 4000

muzea v přírodě 2500
2006 etnografická 6500

písemnosti a tisky 4500

muzea v přírodě 2000
2007 etnografická 6000

písemnosti a tisky 4000

muzea v přírodě 2500

Harmonogram inventarizací bude zcela zákonitě ovlivněn postupem při budování a využívání nových depozitních prostor, sanací stávajících depozitářů a možnostmi konzervátorského pracoviště.

G. Kriteria pro vyřazování ze sbírkové evidence z důvodů přebytečnosti

  • Povaha prezentační práce v muzeu v přírodě vyžaduje apriori vytváření mnohočetných souborů stejného typu předmětů, které jsou často prezentovány v časově určených expozicích v objektech obytných a hospodářských jako standardní, bez ohledu na rozdíly sociálního prostředí a ekonomického zázemí, součást domácího nebo zemědělského inventáře (keramické nádoby, domácí náčiní, jednoduché zemědělské nástroje, pracovní oděvy, základní kusy nábytku).
  • Proto musí být tvorbě sbírek tohoto typu věnována maximální pozornost nejen v uchování dostatečného počtu kusů, ale také v dokumentaci proměn jejich formy a funkce v daném čase a prostoru. Tento přístup k početnosti zástupců jednotlivých druhů předmětů se liší od přístupu k budování sbírek etnografických regionálního typu, kde se může za odpovídající počet považovat jeden až tři zástupci dokumentovaného artefaktu.
  • Vyřazování předmětů ze sbírkové evidence se musí dít pouze na základě výsledku odborného posouzení kurátorem sbírky, nejčastěji při inventarizaci nebo kontrole stavu sbírek v depozitářích. Kurátor, který se k takové změně obsahu sbírky rozhoduje, musí zohlednit:
  • Kvalitu a počet zastoupení stejného nebo obdobného typu předmětů ve sbírce s ohledem na předpokládanou frekvenci expoziční a výstavní.
  • Úroveň doprovodné dokumentace k předmětu nebo souboru předmětů (původce, uživatel, prostředí, doba, funkce atd.), neboť úroveň a obsah znalostí o konkrétním předmětu může být důvodem k jeho zařazení do sbírky.
  • Fyzický stav předmětu (s využitím dobrozdání konzervátora nebo restaurátora)
  • Skutečnost, že byl při akvizicích získán hodnotnější předmět z hlediska fyzického stavu, doprovodné dokumentace a počet stejného typu dokumentů je dostačující z hlediska využití při badatelském výzkumu, v expozicích a výstavách.
  • Že předmět nebyl nalezen při pravidelné kontrole expozic, depozitářů nebo při transportu sbírek na nové místo či za jiných okolností byl nenávratně poškozen a pro svůj stav či nenalezení nemá opodstatnění ve sbírkové evidenci.

Konečné posouzení návrhu na vyřazení předmětu ze sbírkové evidence včetně návrhu jak s ním bude dále naloženo je v kompetenci Poradního sboru pro sbírkovou činnost. Správní náležitosti úkonu stanoví Metodický pokyn k provádění některých činností souvisejících s tvorbou sbírek, péči o sbírky a vývozem sbírkových předmětů do zahraničí, který vydalo MK ČR dne 14. října 2002.

Předkládaný program sbírkotvorné činnosti je vydáván jako vnitřní pokyn ředitele Valašského muzea v přírodě, jeho kontrola bude probíhat jedenkrát ročně při jednání Poradního sboru pro sbírkotvornou činnost. Zásady v něm obsažené jsou výchozími podněty pro rozhodování o zařazení akvizic do jednotlivých částí podsbírek.

Program byl schválen vědeckou radou Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm dne 24.4.2003.

V Rožnově pod Radhoštěm 24. října 2003

Ing. Vítězslav Koukal, CSc. - ředitel
Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm

(Zpět na úvod zprávy)



Jazykové verze

  • Čeština
  • Deutsch
  • English