Cesta: Odborná činnost / Valašský odzemek / Valašský odzemek dokumenty / II.1 Historie a charakteristika


 

 

Tanec typu odzemek, jeho hudební i textové paralely, nacházíme pod různými názvy v podstatě po celém karpatském území. K výraznému odlišení od jiných regionů na našem území došlo pravděpodobně pod vlivem asimilace starší zemědělské kultury s nositeli valašské kolonizace, která ovlivňovala formování kultury v horských oblastech Moravy podél uherské hranice přibližně od 16. století. Nejstarší písemné zprávy o mužském tanci, který měl s největší pravděpodobností spojitost s dnešním tancem odzemek, nacházíme přibližně od poloviny 17. století. Ale teprve 19. století přináší poznatky o valašském tanci pojmenovaném již konkrétně odzemek. Melodie, na niž se odzemek tančí, byla zaznamenána již v 14. století. První filmový záznam tance odzemek pochází z roku 1925, vznikl při příležitosti folklorních slavností I. Valašský rok – slavnostního otevření Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Na dokumentu jsou zachyceni Rudolf Londin a Karel Langer. Od padesátých let 20. století se valašský odzemek udržoval a udržuje především v rámci činnosti folklorních souborů a za účelem jeho přehlídek a soutěží. 

 

Odzemek je improvizovaný mužský tanec skočného rázu spojený s pasteveckou kulturou karpatského oblouku. Vznikal při gajdách a píšťalách na pastvě, kdy si chlapci krátili svůj čas a cvičili se v obratnosti. Tančíval se také s valaškou a dnes jej odlišujeme pod názvem „obuškový“, někdy také s pistolí a prý i se šavlí. Je to tanec sólový, 2/4 rytmu s postupně se zrychlujícím tempem od andante až po allegro vivo. Taneční píseň má v podstatě jedinou rozšířenou osmitaktovou melodii a píseň Hopsa chlapci od země s drobnými textovými obměnami, doloženou již v 14. století. Užíváno je ještě několik dalších melodií. Tanec se vyznačuje velkým vnitřním napětím, pravidelným rytmem, avšak stupňujícím se tempem, prudkými a přesnými pohyby, mrštností a až akrobatickou obratností a velkým množstvím figur, které tanečník může kombinovat dle svých fyzických a psychických možností, momentální nálady a improvizačních schopností.

 

Tanec začíná skokem na volné prostranství a nejčastěji bývá zahajován zpěvem. Potom se pohyb rozvíjí od sunů a pomalých drobných přízemních figur, přesně rytmicky vyšlapávaných až po typicky odzemkové, často velmi dovedné skoky. V této vrcholné fázi tanečník ukazuje, co vlastně dokáže, jak umí zvládnout tělo v plném tempu, při němž využívá i akrobatických prvků. Nakonec ještě několik rychlých figur při zemi a rázem na znamení tanečníkovo se končí. V tanci se projevuje pružnost, kterou se vyznačují Valaši, projevuje se v něm i nespoutaná živelnost horalů, to vše se pak promítá do jednotlivých figur a jejich kombinací. Prudké, dynamické a přesné pohyby, plné vnitřního napětí doprovázené výkřiky a hvizdy vyjadřují individuální prožitek každého tanečníka, který tak sobě i ostatním ukazuje svojí mrštnost, pružnost, živelnost, rychlost i sílu. Je ctí každého tanečníka, aby jeho tanec byl odlišný od odzemku jiných interpretů, každý pracuje s jednotlivými prvky tance svým osobitým, neopakovatelným způsobem. Tanec i v současnosti plní několik funkcí - reprezentační, soutěživou, erotickou i zábavní. Vyjadřuje plně povahu, duševní i fyzický stav tanečníka, jeho chlapství a identifikaci s určitou komunitou – „toto sa tančí u nás na Valašsku“.

 

Ještě v první polovině 20. století se tradoval odzemek předáváním z generace na generaci působením vynikajících tanečníků. Postupně, jak mizelo přirozené prostředí (salašnictví a tradiční zemědělské prostředí Valašska), ve kterém se tento mužský taneční projev udržoval a rozvíjel, zužoval se počet interpretů i množství příležitostí, kdy byl tancován.

 

Díky sběratelské činnosti Miloše Kašlíka, Jiřího Parduby, Zdenky Jelínkové a dalších je popsána celá řada odzemkových figur. Jsou k dispozici filmové, video, či DVD záznamy z různých soutěží, přehlídek nebo vystoupení a každý z tanečníků má možnost se s nimi seznámit. Z této škály pak vybírá prvky, které mu nejvíce vyhovují, které jej oslovují a inspirují a s těmi pak dále pracuje. Každé předvedení odzemku je vlastně improvizace na „dané téma“. Vyspělí interpreti, při hledání vlastního osobitého tanečního vyjádření, mnohdy zařazují do tance nové prvky a tím přispívají tvůrčím způsobem k jeho neustálým proměnám.

 

Hudební doprovod, doložený v 17. století, představovaly dudy, případně dudy s píšťalou. K typickému hudebnímu doprovodu patřila též hudecká muzika. Postupně, od poloviny 19. století, byly dudy nahrazovány cimbálem a ve 20. století jsou již běžným doprovodem při tanci odzemek cimbálové muziky. Nikdy dechová hudba.

 

Odzemek má společné kořeny s obdobnými východoslovanskými mužskými tanci. Je to tanec sólový, 2/4 rytmu s postupně se zrychlujícím tempem od andante až po allegro vivo. Nejvíce se v něm odrážejí specifika valašského tanečního a pohybového umění i valašské pastevecko-rolnické kultury, tvořil historicky rovnocenný protějšek k párovému tanci staršího typu, zvanému valaský – valaská. Oba nacházíme souběžně v nejstarších charakteristikách lidového tance na Valašsku. S temperamentním skočným tancem mužským, sólovým nebo hromadným, sestaveným z nejrůznějších obratů, skoků a odvážných gest, tančeným velmi často i s obuškem – sekyrkou se setkáváme po celém Karpatském oblouku. Tento tanec je možno charakterizovat jako starý tanec pastýřského původu pravděpodobně se starobylými prvky vojenskými, který pronikl později z prostředí pastýřského do prostředí vojenského –hajduckého, ale hranice tohoto pronikání a vzájemného ovlivňování nelze už přesně stanovit. Tanec se objevuje v různých pramenech pod různými názvy – hajduk, skok, jíti do hajducha, hajduchovat, gajdúk, skákat od země, k zemi křepčiti, kozélka převrátiť, honácká, ondraš, ondrašův skok, zbujnik. Většinou jsou tyto názvy odvozeny od charakteristických tanečních figur, např. hajduchový skok je popisován jako střídání dřepu s výskokem do stoje o patách snožmo nebo do stoje o jedné noze, v jiných popisech je pod pojmem hajduch popsána figura kozáčkových poskoků v dřepu. Také se setkáváme s pojmem skočit sobě a obuchem zatočit, tedy taneční figura, kdy tanečník při tanci otáčí valaškou-obuškem nad hlavou, eventuálně jí otáčí nízko nad zemí a přeskakuje ji. Všeobecně je rozšířená také figura pod názvem holuby třískat (luskat). Všechny tyto taneční figury obsahuje i valašský odzemek. Soudobý valašský odzemek je tanec promyšlené kompozice, s postupnou gradací v tempu i složitosti tanečních figur. Tanečních figur je popsáno několik desítek a každý interpret do svého odzemku volí ty, které nejlépe odpovídají jeho naturelu a fyzickým dispozicím. Mnozí z vynikajících odzemkářů se snaží zařazovat i figury nové, dosud nepopsané a žádným z „konkurentů“ netančené a tím neustále tanec rozvíjejí a obohacují. Současný, zejména soutěžní tanec, má obvykle sedmidílnou strukturu se stupňujícím se tempem a se zvláštním regionálním pojmenováním každé části: Začíná skokem na taneční prostranství a předzpěvem neboli poručením, následují suny, poskoky po kruhu, výskoky od země, spodkové figury, vrchové figury a na závěr friška. Vyjma poručení může tanečník každý díl opakovat dle libosti, případně jej vypustit – to závisí na jeho momentální fyzické a mentální kondici. Tanec však vždy končí na znamení tanečníkovo.


Přílohy ke stažení



Jazykové verze

  • Čeština
  • Deutsch
  • English