Cesta: Odborná činnost / Tradiční rukodělná výroba / Zuberští metláři / Historie


Historie

Domácká výroba metel z březového proutí náležela po generace k tradičním způsobům zpracování rostlinných pletiv (proutí, rákos, sláma).

Dostatek materiálu k zpracování a nenáročnost na technické vybavení vytvářela předpoklady k rozvoji této výroby zvláště v podhorských oblastech. K regionům, kde se až doposud tento druh rukodělné činnosti udržel, náleží Valašsko.

V uplynulých desetiletích zde téměř každý venkovský rolník uměl pro svoji potřebu vyrobit nejen metlu, ale i hrábě, kosiska, proutěný koš atd. Příslušníky nejchudších vrstev obyvatelstva domácká výroba často nejednou uchránila od bídy a hladu. K nejznámějším „metlářským dědinám“ Valašska náležely obce Zubří a Kateřinice. Jejich obyvatelé produkovali především v zimním období desítky a stovky březových metel, které posléze roznášeli po okolních vesnicích a pravidelně s nimi chodili na trhy do Valašského Meziříčí, Nového Jičína či Vsetína.

Kvalitní výrobky našly odběratele i na Hané a celé jižní Moravě, odkud hospodáři pravidelně dojížděli do valašských vesnic, aby si zde zakoupili jejich dostatečnou zásobu pro své usedlosti.

Přestože výroba metel dosáhla v některých obcích poměrně značných rozměrů, nikdy se nekonstituovala do organizované podoby klasického řemesla a vždy zůstala jen sezónní domáckou výrobou drobných rolníků a lesních dělníků. Industrializace regionu i zlepšování životních podmínek postupně vytlačovalo tradiční výrobu metel na okraj běžných činností. Jejich výrobci postupně umírali a na počátku třetího milénia nalezneme jen několik obcí, kde i dnes ještě žijí jejich výrobci.

Jedním z mála míst, v němž se udrželo metlářství ve větším rozsahu je město Zubří. Přestože v minulosti znělo označení „metlář“ hanlivě, v současnosti se obyvatelé k „metlářské tradici“ své obce hrdě hlásí a zuberští metláři se stali jedním z identifikačních znaků této obce navenek. Již několik let se zde v závěru měsíce května dokonce koná Metlářský jarmark.

Při procházkách do okolí Zubří můžeme v severní části obce v místech, kudy se jde po žluté turistické značce přes vrch Krátká (767 m n.m.) narazit na kříž se zavěšeným svatým obrázkem. Nalezneme jej poblíž křižovatky lesních cest jen necelý kilometr od hřebene. I on je připomínkou metlářské historie Zubří. Stezka vede ze Zubří do Mořkova a odtud dále do Nového Jičína a v dřívějších dobách po ní putovaly desítky zuberských metlářů při cestě na novojičínský jarmark.

Pověstní zuberští metláři se totiž vydávali mnohem častěji na trh do Nového Jičína než do bližšího Rožnova nebo Krásna a Valašského Meziříčí. Novojičínské trhy jim skýtaly jistější odbyt než tržní příležitosti v bezprostředním okolí, kam pravidelně scházeli z okolních horských vesnic četní domáčtí výrobci, vč. konkurenčních výrobců metel. Proto se raději jednou i dvakrát týdně vydávali za hory do Nového Jičína.

Cesta vyžadovala nejen dostatek fyzické síly na zdolání dlouhé cesty, ale také dobrou orientaci. „Své“ chodníky přes kopce znali metláři již popaměti, neboť z domova vycházeli ještě za hluboké tmy a často jediným orientačním bodem byl svítící měsíc. Nad Zubřím bývala předem určená místa pravidelných setkání, kde na sebe ve stanovený čas čekali. Barbora Holišová vzpomínala, jak si stěžovala jedné stařence, která s ní šla cestou za hory do Nového Jičína na náročnost takovéhoto putování: „… jejda, tetičko, už sem celá utlučená.“. Dostalo se jí originální životní moudrosti: „dyby byla ta řitka skleněná, však už by byla dávno rozbitá.“ Strastiplná cesta s metlami si v minulosti vyžádala na Zubersku i lidskou oběť. Nad Starým Zubřím, nedaleko míst, kde se cesty rozdělují směrem na Staré i Nové Zubří umrzla za jedné tuhé zimy žena - metlářka vracející se z trhu z Nového Jičína. Dodnes se tu říká „U zmrzlé roby“.

Foto: Richard Sobotka



Jazykové verze

  • Čeština
  • Deutsch
  • English