Cesta: Odborná činnost / Tradiční rukodělná výroba / Zakuřované hračky / Trakárek sortiment zakuřovaných hraček


Trakárek sortiment zakuřovaných hraček

Předlohou pro trakárek se stal trakař. Tedy transportní zařízení, užívané pro převoz pevných materiálů, naskládaných na jeho příčky.

Trakárek, věrně konstrukčně kopíroval svou plně funkční předlohu.

Ovšem narozdíl od klasických trakařů se vyrobený trakárek lišil jak v počtu příček, tak v konstrukci kolečka. Dětská hračka nevyžadovala tak striktní funkčnost, snad s výjimkou pohybu kolečka a proto jsou samozřejmě na dochovaných exemplářích redukované rozměry, počet příček a také chybí nožka a kšandy, které byly součástí klasických funkčních trakařů.
Trakárek byl velmi oblíbeným výrobním artiklem. Svědčí o tom poměrně velké množství dochovaných sbírkových předmětů v muzejních depozitářích. S trakařem byly také výrobci osobně spjati. Odváželi na něm totiž své produkty i na často velmi vzdálené trhy.

Postup jeho výroby byl však poměrně náročný.

Trakárky byly vyráběny z četných dílů, které se v okolí Valašské Bystřice krajově nazývali jako:

  1. „křiviny“ - boční části do kterých se na jejich konci zasouvala osa s kolečkem a pomocí nich se tvořila páka
  2. „kárník“ – část zajišťující náklad proti vypadnutí 
  3. rukojeti – zadní část křiviny, která je na svém konci opatřena zábradkem
  4. „příčka“ – spojuje nosidla a šibenky, příčka nesla náklad
  5. „kladnička“ (sloupek) – konstrukční prvek, který mezi sebou spojuje „křiviny“ a „kárník“
  6. kolečko

Samotný proces výroby se tradičně odvíjel od procesu „zakuřování“. Již připravené části, které jsme výše popsaly se „začadily“ a poté dekorativně zpracovaly (ovšem s výjimkou kolečka, jeho osy a kladničky-sloupku). Dekorativně nejbohatší zdobenou částí byly příčky umístěné v káníku a křivinách. Jejich rozměr umožňoval použití „roztěrky“ a vytvoření kruhových geometrických obrazců. Po krajích byly použity kontrastní rovnoběžky zhotovené prutovníkem. Ornamentálně byly zpracovány také křiviny. Ty však vzhledem ke svým rozměrům byly „zdobeny od ruky“.

Montáž dílů byla již tradičně posledním krokem. Do křivin se vkládaly příčky a také osa s kolem. Po fixaci příček by již poté nešlo vložit kolo. Spojení částí zajišťovaly kolíky, které zajišťovaly příčky. Obvykle se umisťovaly pouze do první a třetí příčky, prostřední příčka pak byla zajištěna automaticky. Následně pak výrobce provedl sestavu „kárníka“ podobným způsobem, jako v předchozím případě. Rozdíl mohl být pouze v tom, že se čepoval pouze poslední vrcholový díl. Samosvornost totiž obstaralo spodní umístění „kárníka“ do konstrukce „křivin“.



Jazykové verze

  • Čeština
  • Deutsch
  • English