Cesta: Odborná činnost / Tradiční rukodělná výroba / Nositelé tradice / Jiří Ondřej


Jiří Ondřej

„Nositel tradice lidových řemesel“ ze Zubří

Výrobě březových metel se Jiří Ondřej naučil od svého otce, jemuž zpočátku jako školní dítě pomáhal při dílčích přípravných pracích (třídění proutí, kroucení lipového lýka), s postupujícím věkem se aktivněji zapojoval a osvojil si celý výrobní postup.Je přímým pokračovatelem rodové tradice, neboť výroba březových metel je v rodině doložena nejméně čtyři generace zpět – a to v mužské i ženské linii. Je prasynovcem Barbory Holišové, která v 70. a 80. letech 20. století intenzivně spolupracovala s Valašským muzeem v přírodě a v rámci jeho programů pravidelně demonstrovala návštěvníkům celý postup výroby březových metel.

Jiří Ondřej dodržuje technologický postup, vč. drobných detailů, jak se ho naučil od svého otce a který byl po desetiletí předáván z generace na generaci (shodnost a zvládnutí výrobního postupu bez zavádění nevhodných prvků lze doložit fotografiemi a filmovými záznamy z 60. – 80. let 20. století ze sbírek Valašského muzea v přírodě). Při výrobě je veden heslem, že „zuberská metla je v chalupě ozdoba.“
Výhoda výroby březové metly spočívala dříve v poměrně nenáročné výbavě pracovními pomůckami (nůž, pilka, provaz, deska) i snadné dostupnosti výchozí materiálu. To dovolovalo zvláště sociálně nezajištěným složkám, aby prostřednictvím této domácké výroby získali doplňkový zdroj finančních příjmů.

Březové proutí na výrobu metel se získává z mladých stromků břízy v jarním a podzimním období (takové proutí je pevné, ale přitom pružné), tedy v době, kdy bříza nemá listí (stromek se jen ořeže o část větví a může dále růst). V dětství a během dospívání byla příprava proutí jedním ze základních výpomocí ostatních členů rodiny. V dětských letech se této fáze účastnil i Jiří Ondřej.

Proutí se získávalo na pomezí lesního porostu a pastvin a luk na katastru Zubří i v přilehlých obcích (Rožnov – místní část Dolní a Horní Paseky; Zašová, Veselá), v současnosti získává Jiří Ondřej výchozí materiál pouze na katastru města Zubří.

Proutí se pomocí provazu nebo tzv. hužve (zkroucená mladá ohebná břízka) váže do otýpek, které jsou po transportu na místo zpracování (hospodářské zázemí rodinného domu J. Ondřeje) uloženy tak, aby proutí proschlo.

Ve chvíli, kdy je proutí způsobilé ke zpracování, musí se před započetím vlastní výroby roztřídit (kratší a rozvětvenější proutí na tzv. duše, delší proutí na střední a svrchní část metly), ořezat nadbývající postranní proutky, výrostky, upravit velikost a ořezem snížit tloušťku horních částí dlouhých prutů, které posléze obepínají hikel a vytvářejí držadlo metly.

Proutí na metly se tradičně stahovaly dvěma typy přírodních materiálů:

  • a) lipovým lýkem
  • b) dělenými vrbovými proutky.

V oblasti Zuberska a obecně severního Valašska převážil již v 19. století první způsob.

Lýko se připravuje z větví mladých lipek odloupnutím kůry a oddělením vlastního lýka od vnější části tzv. korunky. Lýko se následně čistí nožem a za pomoci palce u nohou se zkroutí do jednoduchého pevného provázku.

Ke zpevnění držadla metly slouží tzv. hikel – tj. dřevěný opracovaný kolík. Hikel se získá rozštípnutím smrkového špalku odpovídající délky. Tzv. štíp se zhruba oseká sekerou a posléze upraví nožem nebo pořízem na strouhací stolici.

Roztříděné a upravené proutí se svazuje (v Zubří se užívá termín stahuje) pomocí provazu a příšlapné desky – tzv. stahovačky. Provaz je uchycen v očku ve stropu nebo v trámku a společně s využitím váhy vlastního těla usnadňuje výrobci stažení prutů.

V první fázi je vyroben polotovar – tzv. hlava s kratším proutím (tzv. duše) a cca 7 delšími pruty. Připravené proutí se pevně uchytí tak, aby bylo v kolmé poloze k zavěšenému provazu, jímž se jednou omotá.

Přiloží se stočené lýko, přišlápnutím desky a působením váhy těla výrobce se proutí stáhne. Svazkem prutů s lýkem se postupně ve smyčce otáčí, až se docílí čtyř či pětinásobného obtočení prutů. Konec lýka se zkroutí, podvleče pod dva až tři pruty a uřeže. Tímto způsobem se postupuje od spodního úvazu s kratšími pruty k vrchní části metly.
Ke zpevnění držadla se v průběhu svazování zasune mezi dlouhé proutí hikel, který je zafixován posledními dvěmi úvazy lýka.

Na závěr se seřeže přesahující proutí na držadle i hlavách (tj. dolní konec metly) a nožem se oloupe svrchní vrstva dlouhých prutů obepínajících hikel a vytvářejících držadlo metly.

V roce 2004 se Jiří Ondřej spolupodílel na videosnímku Březová metla, který podrobně zaznamenává jednotlivé výrobní kroky a který je pro zájemce koncipován jako návod na vlastní výrobu. Ukázkou vázání metel zaujal řadu zájemců při nejrůznějších kulturních společenských příležitostech – ať již v Zubří, Frenštátě pod Radhoštěm, tak i při programech Valašského muzea v Rožnově pod Radhoštěm, kde významnou skupinu návštěvníků tvoří děti a mládež. J. Ondřej doplňuje ukázku výroby také podrobným popisem technologie včetně pojmenování nástrojů souvisejících s prací, vyprávěním o životě metlářů dříve atd.

Jiří Ondřej pečlivě dbá, aby jím vyrobená metla byla kvalitou odpovídající výrobkům, jimiž si předchozí generace obyvatel Zubří vysloužily pojmenování metlářská dědina. Sám uvádí: „Musí to být pravá zuberská metla, s hiklem, lýkem stažená, taková, aby v ruce pěkně seděla.“

Mgr. Daniel Drápala, Ph.D.



Jazykové verze

  • Čeština
  • Deutsch
  • English