Cesta: Odborná činnost / Tradiční rukodělná výroba / Kovářské dílny


Samostatně stojící kovářské dílny v okrese Vsetín

Objekt kovárny coby místa sloužícího k výrobě a opravě železných předmětů a také kování povozů i podkovávání koní či hovězího tažného dobytka se postupným vývojem stal přirozenou součástí vesnické zástavby a spolu s dalšími obytnými, zemědělskými, technickými, sakrálními a mnohými dalšími stavbami tvořil logický urbanistický celek s návaznostmi ekonomického, společenského a výrobního charakteru na podkladě daném existenčním významem. Zcela přirozeně existovalo propojení kovářských provozoven na zemědělství, kdy budovy kováren zůstávaly součástí rolnických usedlostí a jejich odlišnost byla dána specifickým provozem, jemuž se podřizovala architektonická podoba dílen. Vzájemné propojení na obydlí a hospodářství bývalo různé – někdy těsné a bezprostřední, jindy volnější.
Původní byla tendence stavět kovárny uprostřed vesnice v centru dění a co nejvíce nadosah. Z bezpečnostních důvodů však docházelo k jejich budování spíše na okrajích obcí a v závětří, k čemuž přispívala i guberniální nařízení na protipožární opatření prosazovaná od konce 18. století. S rozvojem povoznictví a místní dopravy se situovaly kovářské provozovny ze strategických důvodů na snadno přehledná a přístupná místa podél hlavní komunikace procházející vesnicí, zároveň také často nedaleko hostinců, které sloužily jako občerstvovací stanice pro projíždějící formany. Není proto náhodou, že kovárny mívaly z hlediska polohy a umístění dost podobný ráz.

Celková stavební situace byla nutně přizpůsobena venkovnímu pracovnímu místu u kovárny, kde se odbývala řada pracovních úkonů. Objekt tak v mnoha případech začal doplňovat provizorní přístřešek, který se postupně proměnil v podsíň - charakteristický architektonický prvek mnoha kováren ze staršího i mladšího období.

V rozmanitých projevech lidové architektury jsou zajímavým fenoménem samostatně stojící kovářské provozovny, které v porovnání s ostatními venkovskými řemeslnickými dílnami tvoří určité specifikum. Vyskytují se na celém území dnešní České republiky a vedle ustálených architektonických typů existuje rozmanitá škála vzhledově rozdílných dílen s různou dispozicí i konstrukčním systémem.
Kovářské samostatně stojící dílny, které provozoval vyučený živnostník, se nacházely na co nejlépe přístupném místě a jejich vzhled předurčoval profesní zaměření. Provozovny, které byly specializovány i na podkovářské práce, většinou měly značně předsunutý střešní okap nebo podsíň tvořenou předsazeným štítem podepřeným sloupy. Takto řešené kovárny byly obvykle jednoprostorové, ale nejednalo se o nutné pravidlo, a mnoho zejména novějších samostatných dílen mívalo i druhou místnost coby podkovárnu nebo sklad.

V regionu Moravského Valašska se nalézalo v minulosti značné množství samostatných kováren, a to jak živnostenských, tak i neprofesních – tzv. selských kováren, jejichž poslední zbytky z původního prostředí rychle mizí. V mnoha valašských obcích zůstaly do dnešní doby stát různě dochované objekty řemeslných kovářských dílen stojících mimo obytné usedlosti.

Kovárna ve Francově Lhotě

Objekt bývalé živnostenské kovárny v obci Francova Lhota patří k obytnému domu čp. 192. Jedná se o menší samostatnou dílnu o jedné místnosti nacházející se na kraji obce nedaleko hlavní komunikace ve směru od Vsetína. Kovárna patřila původně k nevelkému roubenému stavení stojícímu v těsné blízkosti, které však dnes již neexistuje.

Dílná je vyzděná z kamene i cihel (v půdorysu 6,7 x 6m), má jednoduchou sedlovou střechu (krokve spojené pouze na čep) krytou pálenou taškou a z konstrukce krovu je na přístupové straně vyveden přístřešek (půdorysné rozměry 4 x 5,9 m) podepřený dřevěnými sloupky. Přístřešek je ze dvou stran otevřený a z jedné zakryt prkennou stěnou (závětří). Půdní prostor objektu sloužil k ukládání sena, které se podávalo nahoru do půdního prostoru nad dílnou nezastropeným otvorem v přístřešku. Kovárnu postavil na konci 20. let 20. století vyučený kovář Jan Zimek, který prováděl i podkovářské práce pro místní sedláky, z nichž někteří si přivydělávali stahováním dřeva v lese a povoznictvím. Po něm v dílně pracoval jeho syn Alois Zimek.

Kovárna v ZubříSamostatně stojící kovářské dílny v okrese Vsetín

Kovárna v horní části Zubří „u tisu“ je rozměrnější, samostatně stojící objekt, který byl vybudován v období první republiky jako kovářská a podkovářská dílna (v půdorysu 19,90 x 6 m). Nachází se u komunikace procházející středem obce. Dílna byla postavena u roubené chalupy později přestavěné na celozděný dům čp. 177.
Kovářská provozovna je vyzděna z cihelného zdiva s kamennou podezdívkou a nemá venkovní omítky.

Dispozice objektu se dělí na dvě části – na dílnu a sklad (tato místnost se za nepříznivého počasí používala pro kryté podkovávání koní). Do obou částí se vstupovalo samostatnými dřevěnými vraty a osvětlují je větší okenní otvory. Konstrukce střechy je s malou polovalbou. Jako krytina byla použita pálená taška. Protože kovárna sloužila svému účelu až do roku 2004, stále obsahuje kompletní soubor vybavení a nástrojového parku.

Posledním majitelem, který v dílně pracoval, byl pan Alois Cabák.

Kovárna v Lužné (tzv. „dolní kovárna“)

V obci Lužná v centru zastavěné aglomerace u vedlejší komunikace a soutoku potoka Luženky s říčkou Senicí se nalézá objekt živnostenské kovářské dílny patřící k čp.16. Kovárna je zasazena v terénu do svahu. Obytné celoroubené stavení čp. 16 stojí naproti dílně přes cestu na vyvýšeném místě. Nápis na klenáku nad vchodem datuje výstavbu dílny do roku 1926.

Celý objekt je vyzděn z pravidelných kamenných pískovcových kvádrů bez provedení venkovní omítky. Sedlovou střechu pokrývá pálená taška. Strop je vyzděn z cihel na mírnou klenbu v několika polích do I profilů. Půdorysné rozměry obvodového zdiva jsou 5,70 x 11,8 m. Okenní otvory má kovárna tři (78 x 96cm, 81 x 98cm, 98 x 130cm). Součástí objektu, kterou tvoří jedna místnost, je i sklep (či sklad). Část stavby obsahující sklep je mírně zapuštěna do svažujícího se terénu. Dílna sloužila pro kovářské práce, ale podle výpovědi starších občanů Lužné se v ní neprovádělo podkovářství. Posledním majitelem, který v dílně provozoval kovářskou živnost, byl Jan Čokavec.

Kovárna v Lužné (tzv. „horní kovárna“)

Při vedlejší komunikaci, která prochází obcí Lužná, v poměrně strmém stoupání byla vystavěna v roce 1912 při čp. 18 profesní kovářská provozovna, která dnes patří k čp. 32 a slouží k rekreačním účelům. Objekt se nalézá v kopcovitém terénu s umístěním na kraji svahu příkré stráně. Obytné stavení čp. 16, ve kterém kovář bydlel, je situováno naproti dílně. Obě budovy od sebe odděluje prudký sráz a menší vodní tok.

Okolní zástavba byla dost hustá a zůstala ve velké míře zachována v původní podobě. Objekt je vystavěn z plochého úzkého kamene na nepravidelnou vazbu (půdorys 5 x 6,5 m). Venkovní zdivo bylo ponecháno bez omítnutí. Sedlová střecha má jednoduchou vazbu (pouze spojené krokve) a je krytá betonovým vlnitým prefabrikátem. Vstupní otvor byl předělán a opatřen novými vraty. Ze starého klenutého vchodu zbyl pouze klenák z kamenného ostění s vročením 1912. Také okna patrně prošla pozdější úpravou, ale zůstala malá se zasklenou kovovou mříží. Kovárna patřila kováři Josefu Filgasovi, který dělal kovářskou i podkovářskou práci.

Kovárna v Horní Lidči u čp. 37

V Horní Lidči se nachází samostatně stojící objekt kovárny při čp. 37 při vedlejší komunikaci, která je vzdálená cca 400 metrů od hlavní cesty vedoucí ve směru na Vsetín a Valašské Klobouky. Typově a také v některých konstrukčních prvcích odpovídá kovárna spíše staršímu období – první polovina 18. století. Vyzděná je z nepravidelně opracovaných kamenů různých velikostí. Půdorys zděné stavby je čtvercový o rozměrech 5,70 x 5,70 m.

Nízká sedlová střecha kovárny má jednoduchou vazbu krovu, který je na štítové straně zdi směrem k cestě přetažen přes obvodové zdivo a tvoří tak krytý přístřešek. Krokve střešní konstrukce jsou ve vrcholu spojené pouze na čep. Jako krytina byla použitá pálená taška. K ochraně před nepříznivým počasím sloužil již zmíněný přístřešek u vstupu do kovárny, pod kterým se podkovávaly koně a tažný dobytek. Je snadno přístupný od komunikace, otevřený ze zbývajících tří stran, konstrukci střechy podpírají dva dřevěné sloupy a v půdorysu má šířku 3 m a délku 5,70 m. Strop dílny je dřevený trámový a podlahu tvoří dusaná hlína. Provedena byla rovněž vnitřní omítka. Výheň je celá vyzděná z cihel. Kovárna patří k obytnému dřevěnému stavení, které se nachází od dílny cca 3 m. Roubená chalupa je zachována téměř v původním stavu, nově bylo provedeno pouze bedněné zápraží. Jednotraktová chalupa se skládá z malé obytné části, komory a chlévků. Střecha objektu je krytá eternitem a vlnitým plechem. Celkovou dispozici zemědělské usedlosti s živnostenskou provozovnou dotvářela samostatná roubená stodola, která byla z důvodu degradace dřevěného materiálu zbourána. Posledním kovářem byl Josef Povalač.

Kovárna v Hutisku – Solanci

K čp. 476 v obci Hutisko – Solanec patří samostatná kovářská provozovna stojící u hlavní komunikace blízko hostince. Silnice, která kolem kovárny prochází, vždy hrála významnou roli jako důležitá dopravní spojnice Rožnova s Velkými Karlovicemi. Dílna byla postavena v roce 1937. Obytné stavení se nachází hned vedle ní.

Kovárna je zděná, s přístřeškem chránícím před nepříznivým počasím, který byl otevřený ze dvou stran (stranu od cesty zakrývala dřevěná stěna z prken), a tvořila ho sedlová střecha dílny přetažená přes obvodovou stěnu a podepřená dvěma zděnými pilíři. Půdorysné rozměry kovárny jsou 6 x 5 m a přístřešku 5 x 3 m. Zdivo provozovny bylo vždy omítnuté. Okna jsou původní z roku 1937 a svou velikostí, světlostí i sklopnými ventilačními křídly už splňovala hygienické předpisy prosazované v období první republiky. V 90. letech 20. století došlo k několika stavebním úpravám. Otevřený přístřešek byl zazděn a přeměněn na garáž. Na venkovním plášti se provedly žluté omítky a novou střešní krytinu nyní tvoří vlnitý plech. I přes tyto novodobé zásahy je původní podoba snadno rekonstruovatelná. Interiér samotné dílny zůstal neporušeně zachován včetně vybavení

Kovárna ve Velké Lhotě

Ve Velké Lhotě se nachází při čp. 37 bývalá živnostenská kovárna. Objekt kovářské dílny stojí přes cestu naproti malému obytnému domu. Kovárna je situována těsně u hlavní komunikace procházející obcí ve svahu u menšího vodního toku a v blízkosti se nalézá kostel a hostinec. Před provedením nové silnice byla

kovárna umístěna na rovném místě přímo u cesty, ale nyní se nalézá v úrovní nad ní, a je ze zadní strany zasypána sesouvajícím se svahem. V průběhu let dílna také zarostla vegetací. Objekt je vyzděný z různých druhů cihel, původně byl omítnutý (rozměr půdorysu 4,70 x 6,10 m) a má sedlovou střechu krytou pálenou taškou. Pro podkovářské práce sloužil přístřešek z protaženého krovu podepřený dvěma dřevěnými sloupky (obvodové rozměry 4,70 x 1,60 m). Vnitřní prostor dílny osvětlovalo denním světlem pouze jedno okno (1,65 x 1,10 m).  

Kovárna ve Zděchově

Ve Zděchově náleží k domu čp. 3 samostatně stojící objekt kovárny, který pochází patrně z konce 19. století a sloužil jako živnostenská provozovna. Dílna (půdorysné rozměry cca 10 x 4m) je vyzděná z plochých nepravidelných kamenných kvádrů a stojí na výhodném místě u hlavní cesty.

Ke staré stavbě v prostoru bývalého přístřešku pro kryté podkovářské práce byla přistavěna nová cihelná část. Kovárna má sedlovou střechu pokrytou starou pálenou taškou. Na neomítnutém venkovním zdivu je dobře patrný ztužující obvodový věnec. Okenní otvory jsou rozměrné a byly zvětšeny nejspíše v období první republiky. Dílna je už dlouho uzavřená.

Kovárna v Novém Hrozenkově

Ne příliš velká samostatně stojící kovářská dílna se nachází v Novém Hrozenkově v místní části obce zvané Horňansko u čp. 558. Jedná se o menší objekt o jedné místnosti určený pouze pro kovářskou a podkovářskou práci. Kovárna pochází z roku 1928. Kovárna u čp. 558 je situována v části obce zvané Horňansko těsně u příjezdové cesty vedoucí od Karolinky směrem k centru obce v nepříliš hustě zastavěné lokalitě.

Provozovna tak byla vybudovaná ve 20. letech 20. století jako „formanská kovárna“ při důležité komunikaci spojující Nový Hrozenkov s okolním světem. Kovárna byla vázaná na zděnou obytnou budovu (postavenou rovněž ve 20. letech 20. století), která se nachází v prostoru za dílnou směrem od silnice na stejné parcele. Objekt kovárny je obdélníkového půdorysu, celý zděný z kamene, se sedlovou střechou krytou z jedné strany pálenou taškou a z druhé vlnitým eternitem. Vstup je pouze jeden, a to od cesty. Z konstrukce krovu je směrem ke komunikaci vyvedena stříška dodatečně postavená v 80. letech 20. století pro chráněné podkovávání koní. Obytné stavení i kovárna byly vystavěny v druhé polovině 20. let 20. století, ale na stejné parcele dále od cesty se nacházela roubená chalupa (původní čp. 324) se starou, z kamene vyzděnou kovárnou. Roubený objekt majitelé zbourali a vybudovali zděný na dnešním místě. Rovněž kovárnu rozebrali a kámen ze zdiva byl použit na novou, v rámci možností modernější, umístěnou v těsném sousedství s komunikací. Novou kovářskou provozovnu postavil František Orság-Valenta v roce 1928.

Použitá literatura a prameny:

 

  • Frolec,V.: Lidová architektura na Moravě a ve Slezsku.BLOK, Ostrava 1974.
  • Frolec,V.-Vařeka,J.: Lidová architektura. Praha 1983.
  • Janotka,M.: Nástroje kovářské rukodělné výroby v muzeích. Muzejní a vlastivědná práce.XII, 82/1974, s.71 – 72.
  • Ország-Vranecký,J.: Valašské kovářství. Rožnov pod Radhoštěm, 1973.
  • Pleiner,R.: Staré evropské kovářství.Praha 1962.
  • Michalička,V.: Současný stav samostatně stojících kovářských dílen v okrese Vsetím. Museum vivum I, 2006, s. 103 – 116.
  • SOkA Vsetín, fond:Archiv obce Nový Hrozenkov, Živnostenské záležitosti
  • SOkA Vsetín, fond: Okresné úřad Vsetín
  • Terénní průzkum v obcích Zděchov, Horní Liděč, Zubří, Francova, Lhota, Hutisko-Solanec, Velká Lhota, Nový Hrozenkov a Lužná.

Václav Michalička

Foto: Václav Michalička

 



Jazykové verze

  • Čeština
  • Deutsch
  • English