Cesta: Odborná činnost / Sbírkotvorná činnost / Pojmosloví etnografických sbírek / Ideová náplň a struktura hesel


Pojmosloví etnografických sbírek

Ideová náplň a struktura hesel

 

CÍLE

  1. Jednoznačné vymezení pojmů zahrnujících muzejní sbírky oboru etnografie, a to i za cenu dohody uživatelů.

  2. Stanovení klíčových názvů, reprezentujících vymezené pojmy, potřebných pro počítačové zpracování, které však nemusí být totožné s názvy v inventářích, stanou se ale komunikačním uzlem pro převádění všech používaných synonym.

  3. Poskytnutí návodu pro označování sbírkových předmětů za účelem jejich co nejpřesnější identifikace rozvíjením dohodnutého klíčového názvu (například ke klíčovému názvu dóza" se může připojit v zápisu "keramická na koření, bílá se zelenými lístky a nápisem JALOVEC").

  4. Vytvoření co nejširšího synonymického slovníku za účelem převoditelnosti rozmanitých názvů dříve používaných v inventářích a jejich spojení s vymezenými pojmy prostřednictvím klíčových názvů, umožnilo by to i používání rozdílných názvů pro jeden pojem, vžitých v různých oblastech, na jejichž sjednocení nebude možné se dohodnout.

LIMITUJÍCÍ ZÁSADY

  1. Pojmosloví nenahrazuje výkladový slovník či Národopisnou encyklopedii, která je v tisku.

  2. Pojmosloví nevytváří hierarchický typologický systém, neboť formálně nebo funkčně příbuzné skupiny pojmů nejsou na stejné vztahové úrovni; pouze z hlediska logiky názvosloví je nutné řešit mikrostruktury skupin předmětů.

  3. Východiskem jsou spisovné výrazy (odkazujeme na SSJČ, pokud nelze, pak na technickou normu nebo oborovou encyklopedii), v případě více vhodných názvů je potřebná dohoda uživatelů, který název zvolí za klíčový

  4. Určující pro pojmenování a vymezení pojmů je forma předmětů, neboť její znaky jsou stabilnější než znaky funkce, která bývá často proměnná, někdy je nutná dohoda pro vymezení (např.mísa-miska rozhraničujícím průměrem 18 cm)

STRUKTURA HLAVNÍHO HESLA

Název považujeme za dohodnuté klíčové slovo či sousloví, pomocí něhož se zprostředkuje spojení všech synonym, ať používaných v inventářích nebo zcela výrazně nářečních s vymezením pojmů, které označují.

Například i ES1-87 uvádí vedle názvu "hrnec" stejný název s přívlastky (koutní, zavařovací), ale také další nádoby definované jako hrnec s názvy: kvašňák, máselnice kvedlačková, mlékáč, rendlík (definice zahrnuje i znaky hrnce bez nožek a tulejky či držadla), sádelník, smetaník, srostlík, zásobnice keramická. Rovněž v literatuře se vyskytuje mnoho názvů pro různé hrnce, vycházejí z jejich funkce bez ohledu na objektivní znaky formy. Nebo například "džbán chladící" (ES1-87) je lahví, ale v inventářích ho najdete převážně pod názvem "čepák".

Tyto názvy se vyskytují i v inventářích muzeí a při tom pro jeden prostý hrnec lze použít několika z uvedených názvů. Smažou-li se inventární čísla, lze předměty k názvům připojovat také zcela jinak než původně. Chceme, aby bylo možné ze všech používaných názvů se snadno dostat k jedinému klíčovému názvu, který bude označovat pojem přesně vymezený objektivními znaky. V některých případech zůstává synonymita i ve zdvojeném názvu, například "deska" se užívá více na Moravě a "prkno" v Čechách. Dále je uveden gramatický rod a odkaz na Slovník spisovného jazyka českého (dále jen SSJČ) nebo oborovou encyklopedii.

Nejdůležitější znaky, které je třeba pojmenovat pro identifikaci předmětů, jsou rozděleny do sedmi oddílů:

  1. Upřesňující znaky - znaky odlišující jednotlivé varianty předmětů zařaditelné pod výše uvedený název, obvykle označují materiál, tvar, dekor, značku, prokazatelnou funkci ap.

  2. Doplňující znaky - vypovídají o jedinečnosti předmětu mezi předměty stejného druhu (vročení, zdobení, firemní značka, sériové číslo).

  3. Synonyma - užívaná v evidenci sbírek a synonyma užívaná v místním prostředí. Názvy nářeční jsou v závorkách "()"; může být vyznačena geografická oblast užívání příslušného názvu za pomlčkou (například "-V", ap. viz vysvětlivky zkratek, nebo "-UL" s použitím zkratky okresu podle státních poznávacích značek motorových vozidel). Jde však jen o orientační určení, které nebude nahrazovat nářeční slovník.

  4. a) Definice a v případě potřeby bližší identifikace i částečný výklad; citace ze SSJČ nebo encyklopedií jsou v uvozovkách. Funkce předmětu a oblast použití, popis konstrukce (složení předmětu) a  jeho hlavních částí, základní varianty předmětů, u složitých (zakrytovaných) strojů popisovat pouze viditelné části, u složitějších strojů odkaz na zdroj, kde je popis již proveden. b) Historické údaje o rozšíření, zániku užívání předmětu, vývojové varianty.

  5. Názvy předmětů vizuálně podobných s uvedením znaků, kterými se odlišují od příslušného hesla; jde především o příbuznost znakovou, nikoliv lexikální, aby mohly být rozlišeny formálně podobné předměty o nichž nic nevíme (například litinová nádoba s držadlem bude pánví, má-li výšku stěny menší než 5 cm, při větší výšce bude rendlíkem), přičemž "do" a "menší než" je myšleno včetně vymezené hranice, "od" a "větší než" od nejmenšího překročení vymezené hranice,

  6. Rozměry / způsob měření - používají se zkratky (např. v je výška, viz vysvětlivky zkratek níže), obvykle v tomto pořadí: v, d, š, (nebo p1, p2, p3), h, t, možno rozšířit o několik "v, d, š" s číselným indexem (v1, v2...) a s příslušným vysvětlením, podobně objem či váhu; v  inventárním zápisu tedy bude například: "v=180, p1=30, p2=20, p3=32, h=172" (uvedeno v mm),

  7. Zkratka navrhovatele znění hesla a rok jeho návrhu (obvykle prvního), aby bylo možno rozlišovat případnou multiplicitu ve vymezení pojmů.

Názvy hesel (klíčových slov i odkazových hesel) jsou psány tučně a pro snadné vyhledávání jsou vždy uvedeny hvězdičkou, např. *dóza. Každý odkaz na již zpracované klíčové heslo je uveden šipečkou, např. >dóza.

STRUKTURA ODKAZOVÉHO HESLA

Pro umožnění snadné komunikace s klíčovými názvy jsou jako odkazová hesla uvedeny i všechny synonymické názvy s odkazem na příslušné heslo klíčové. Vyjadřuje se tak vztah příbuznosti pojmů těmito třemi možnostmi: "totožné s", "viz" a "není".

Vztah totožnosti je vyznačen slovy "totožné s". Vztah neúplné shody (například obsah nářečního termínu "faska" nelze objektivně vymezit, neboť pro někoho znamená kadloubek, pro někoho soudek či malou putnu, nebo malou káď ap.; například "vidle k peci" mohou znamenat jak "vidle pecové", tak "vidlici pecovou" ap.) je vyznačen slovem "viz". Vztah sice podobný formálně nebo i lexikálně, ale odlišný v určitých podstatných znacích je vyznačen slovem "není" (například "číše"-není "pohár").

Za tvarem "totožné s" uvádíme název v prvním pádě. Odkazová hesla se vztahují vždy ke klíčovým názvům, i když mohou vyjadřovat vztah odlišnosti mezi pojmem s již zpracovaným heslem a pojmem s heslem dosud nezpracovaným (tedy názvem, který ještě nepovažujeme za klíčový).

Mezi odkazová hesla jsou zařazeny také hromadné názvy označující soubor více předmětů, podobných něčím, zejména funkcí (například "bedněné nádoby" nebo "nádobí k cezení" ap.). Mezi jednotlivými hromadnými názvy nejsou žádné systémové vztahy. Jsou voleny podle potřeby vycházející z muzejní praxe a každý uživatel si je dále může vytvářet podle vlastních záměrů. Podle obsahu hromadných názvů bude možné snadněji zjišťovat, která hesla chybí a navazovat při rozšiřování stávajících okruhů.

Soupis hromadných názvů: bedněné nádoby, desky, dřevěné nádoby, hygiena domácnosti, nádobí a nářadí k pečení chleba a koláčů v peci, nádobí k cezení, nádobí na formování potravin, nádobí salašnické, nádoby kuchyňské a stolovací ap., nádoby na pečení a smažení, nádoby pro přenášení tekutin, měřící a váhové pomůcky, přístroje a stroje kuchyňské, schránky a zařízení pro ukládání potravin, svítidla, zařízení kamen.

Názvy hesel (klíčových slov i odkazových hesel) jsou psány tučně a pro snadné vyhledávání jsou vždy uvedeny hvězdičkou, např. *dóza. Každý odkaz na již zpracované klíčové heslo je uveden šipečkou, např. >dóza.

TÉMATICKÝ ROZSAH HESEL DOMÁCNOSTI

Základem lidové kultury je rodina a její aktivity, proto jádrem vnitřních vazeb je konzumace a její mikroprostředí se všemi komponenty Je tedy nejsnadnější začínat zpracovávat pojmosloví hmotných komponentů prostředí domácnosti. Nelze však vymezovat žádné hranice, jekékoliv dělení etnografických sbírek je spekulativní a nedokonalé, neboť žádná kritéria nemohou postihnout všechny podstatné funkční a formální, případně genetické vazby. Proto považujeme za důležité vytvořit základ jakéhosi všeobecně sbírkového souboru, na který bude možné zcela volně navazovat doplňováním dalších hesel. Vycházíme jednak ze zkušeností tvorby expozice v přírodě, kde jsme nuceni příslušné složitě provázané prostředí rekonstruovat a jednak ze skutečného složení našich sbírek. Proto nepovažujeme za podstatné představy o tom, jaký předmět patří do jaké skupiny, nebo spekulace o vyčerpanosti příslušného souboru. Rozdělení sbírek si každé muzeum vytváří podle svých možností a jejich hmotné povahy.

OBJEKTIVIZACE POJMOSLOVÍ

Za objektivizaci považujeme projednání hesel v etnografické komisi AMG, aby bylo možno vyjádřit odborný zájem potencionálních uživatelů a dospět k dohodě ve víceznačných možnostech vymezení některých pojmů. Kromě tohoto hlediska považujeme za předmět redakční práce posouzení klíčových názvů z hlediska jazykového a vymezení pojmů z hlediska logiky pro počítačové zpracování. Jde o první pokus tvorby, redakční úpravy a rozšiřování tohoto typu pojmosloví muzejních sbírek. Předpokládáme, že kdokoliv po krátkém používání bude schopen navrhovat znění dalších hesel pro dosud nezpracované pojmy. Z dosavadních jednání je zřejmé, že znění větší části hesel a klíčových názvů je pro zkušené muzejníky jednoznačné a bezproblémové, stačí jen, aby na nich redakční kolektiv upravil formální náležitosti. Avšak znění hesel problematických by měla projednávat skupina expertů nebo přímo plénum komise tak, jako tomu bylo u předkládaného materiálu, a to formou semináře.

 

POUŽÍVÁNÍ POJMOSLOVÍ

Pojmosloví muzejních sbírek lze v počítači používat jako příručku, kterou možno neustále doplňovat a korigovat:

  1. Podle kapacity počítače můžete jednotlivé tématické okruhy ponechat samostatně nebo je spojovat do jediného kompaktního slovníku.

  2. Ke klíčovým názvům si můžete připojovat vlastní označení tématické skupiny nebo jiného členění sbírek příslušného muzea.

  3. Názvy synonymické doplňte o vlastní, používané ve vašich starších inventářích, jakož i dialektické podle vlastní potřeby. Nepředpokládáme, že by dnes někdo měnil údaje zapsané ve starších inventářích včetně názvů předmětů, déle působící kolegové mají spolehlivě zaběhnuté vlastní systémy označování předmětů. Pomocí předloženého pojmosloví bude možné se domlouvat zcela přesně prostřednictvím klíčových názvů. Při používání synonym by bylo účelné vyjádřit jejich vztah k pojmům označeným klíčovými názvy (totožný-"totožné s", shodný neúplně - "viz").

ZAŘAZOVÁNÍ NOVÝCH HESEL

  1. Text hesla připravit dle struktury a seřadit do abecedního sledu.

  2. Všechny názvy v části "c)-" včlenit do abecedního sledu jako heslo odkazovací s vyznačením vztahu "totožné s" nebo "viz" keklíčovému názvu včleněného hesla.

  3. Všechny názvy v části "e)-" včlenit do abacedního sledu jako heslo odkazovací s vyznačením vztahu "není", případně "viz" ke klíčovému názvu včleněného hesla.

  4. Navržené heslo zaslat koordinátorovi projektu, který na nejbližší společné schůzce předloží k diskusi a případnému doplnění.

Znovu zdůrazňujeme, že pojmosloví je také návodem pro označování konkrétních sbírkových předmětů, a to nejen klíčovými názvy, ale hlavně pro rozvíjení popisu dalšími přívlastky.

VYSVĚTLIVKY ZKRATEK

ap. a podobně, a podobný, a podobné

Br. Mgr. Marie Brandstettrová, Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radh.

Bu. PhDr. Ladislav Buzek, Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod R.adh

cm centimetr, centimetrů

Čechy

d délka, obvykle největší rozměr

ES1-87 Vondruška, Vlastimil – Kopřivová, Violeta – Grulich, Tomáš: Etnografický slovník. Slovník etnografických muzejních reálií1. Domácí kuchyňské nářadí, nádobí a náčiní. Praha: Národní muzeum 1987.

h hloubka meřená od horního okraje nádoby k jejímu dnu, u hranolovitých tvarů rozměr kolmý

Hab. Milena Habustová, Valašské muzeum v přírodě Rožnov pod Radh.

Har. Mgr. Emílie Haroková, Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radh.

Kr PhDr. Jan Krba

Ku Mgr. Lenka Kučerová, Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radh.

l litr, litrů

La. PhDr. Jiří Langer, CSc., Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radh.

Lu PhDr. Miroslava Ludvíková, CSc., Brno

-M Morava

m mužský rod (gramaticky)

Me PhDr. Helena Mevaldová, Národopisné odd. NM Praha

NSZ Naučný slovník zemědělský. Díl 1-13. Praha: SZN, Brázda 1968-1992.

p průměr

p1 průměr základny, dolní průměr

p2 průměr horního okraje (vnější)

p3 největší průměr (obvykle vydutí)

Pi. PhDr. Lubomír Piperek, Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radh.

pomn. pomnožný rod (gramaticky)

s střední rod (gramaticky)

SSJČ Slovník spisovného jazyka českého I – IV. Praha 1958 – 1969.

š šířka, obvykle kolmo k d nebo k d a v

t tloušťka, síla

-T Těšínsko

-V Valašsko

Ve PhDr. Eva Večerková, CSc., Etnografický ústav MZM Brno

v výška

z výška zadní ploché části pro zavěšování schránek

ž ženský rod (gramaticky)

Poznámka: "kónický tvar"=tvar kolmého kužele s většími rozměry základny než ústí (u nádoby), "obráceně kónický tvar" má tedy větší rozměry ústí (nádoby) než základny (dna).

LITERATURA

BENEŠ, Josef: Úvod do problematiky muzeologické terminologie. In: Metodický zpravodaj pro vlastivědu v Severomoravském kraji - muzeologie 10, Opava 1968, s.3-16.

LANGER, Jiří: Etnografický slovník. Národopisné aktuality 27, 1990, s.60-61.

LANGHAMMEROVÁ, Jiřina: Etnografický slovník. Slovník etnografických muzejních reálií 3. Lidový oděv v českých zemích. Praha: Národní muzeum 1990.

MRUŠKOVIČ, Štefan: Metodika tvorby predmetových hesiel SPKTEZ. In: Etnomuzeológia, Martin 1993, s. 82-85.

ŠŤASTNÁ, Jarmila: Nádobí a náčiní k přípravě pokrmů. Muzejní a vlastivědná práce 5, 1967, s. 69-80.

SCHEUFLER, Vladimír: Hrnčiny a bělniny. Muzejní a vlastivědná práce 4, 1966, s.9-24.

TURNSKÝ, Marek: Etnografický slovník. Slovník etnografických muzejních reálií 2. Lidový nábytek z českých zemí. Praha. Národní muzeum 1989.

UTĚŠENÝ, Slavomír: K zpracování terminologie hmotné kultury v českém jazykovém atlase. Český lid 65, 1978, s. 104-105.

VONDRUŠKA, Vlastimil KOPŘIVOVÁ, Violeta GRULICH, Tomáš: Etnografický slovník. Slovník etnografických muzejních reálií 1. Domácí kuchyňské nářadí, nádobí a náčiní. Praha: Národní muzeum 1987.

Přejeme si, aby vám pojmosloví dobře sloužilo. Napište nám proto případné návrhy na další zjednodušení, zpřesnění a urychlení práce s tímto materiálem. Současně děkujeme všem, kteří zanechali kus své práce na tomto základě terminologie etnografických muzejních sbírek a přispěli ke splnění základního předpokladu jejich počítačového zpracování.

PhDr. Jiří Langer, CSc., 1992

Mgr. Jiřina Veselská, 2003

Mgr. Jana Tichá, 2010



Jazykové verze

  • Čeština
  • Deutsch
  • English