Cesta: Muzeum / Prohlídka muzea / Pustevny / Aktuality Maměnka


Aktuality ubytovny Maměnka

Vaše objednávky očekáváme na:

mobil: 736 682 289,
kontakt: Vít Pavel.

Bližší informace o službách v Libušíně a Maměnce: http://www.libusin-mamenka.cz

Současný areál staveb na Pustevnách je tvořen objekty Libušín, Maměnka, Pustevenka a Valašská zvonice. V minulosti k těmto objektům patřila kuželna, vnější tělovýchovná zařízení, orientační směrníky, tabule a terasy s venkovním nábytkem.

V letech 1897 – 1899 byly tyto stavby, včetně interiéru realizovány podle návrhů architekta Dušana Sama Jurkoviče a stavitele Michala Urbánka ze Vsetína na objednávku Pohorské jednoty Radhošť. Tyto stavby vzbudily velký ohlas mezi veřejností i odborníky a znamenaly pro Jurkoviče uznání vyjádřené přívlastkem „básník dřeva".

Dušan Samo Jurkovič žil v letech 1868 až 1947 a je považován za hlavního představitele osobité secesní architektury inspirované lidovým stavitelstvím a výtvarným uměním. V roce 1946 byl jako první architekt jmenován národním umělcem. Jeho dílo poutá pozornost moderní dispozicí, atypickým konstrukčním řešením a živou barevností. Ač Slovák, prací a duchem byl spřízněn s Moravou. Může nás těšit, že právě Jurkovičovy stavby daly na počátku 20. století neopakovatelný půvab lázeňské architektuře Luhačovic a komplexu staveb na Pustevnách. Dušan Jurkovič patřil do početné a vlivné generace architektů narozených kolem roku 1870. Spolu s ním v této skupině nalezneme brněnské rodáky Jana Kotěru a Adolfa Loose, Josefa Olbricha z Opavy, Josefa Hofmanna z Brtnice u Jihlavy a Josipa Plečnika.

Stavby na Pustavnách (obzvláště Maměnka) po formální stránce vznikaly podle principů skládání a kombinování různých prvků a motivů lidového stavitelství. Tyto byly převzaty jak z lokalit Valašska, tak z lokalit Slovenska. Jurkovič svým architektonickým projevem na Pustevnách upozornil na bohatství staronových forem schopných života. Při návrhu Maměnky použil jako předlohu fojtství z Velkých Karlovic, usedlost Orsága Košuta z Nového Hrozenkova nebo statek U Petrusků ze Zubří. Jak sám autor říká, jde o jakési zúčtování jeho studia na Valašsku a Slovensku. Maměnka byla stavěná jako lidová útulna pro turisty na Pustevnách, která je pojmenována jménem, jež valašskému lidu jest souhrnem veškeré úcty a lásky. Maměnka – zrozená z lásky k vlasti a duše lidu kéž útulkem jest a potěchou lidem dobré vůle.

Maměnka je v celku Jurkovičových staveb radhošťských zevně nejbohatší článkovaná a nejživěji rytmovaná. Ze všech stran jde o velmi složitý obrys, podezdívka je pro sklon půdy různě vysoká, zábradlí, pavlač a široce vypuštěné střechy oblamují se podle půdorysu, ze stěn srubu vystupují na konzolách sloupové verandy a pavlače.

V minulosti byl Jurkovičovým stavbám už dvakrát předpovídán zánik. Poprvé krátce po druhé světové válce, kdy jeho tehdejší vlastník, turistický spolek Pohorská jednota Radhošť, uvažoval, zda má ještě význam začít s opravou zchátralých objektů. V roce 1947 se zjistilo, že nosné konstrukce vyžadují rozsáhlejší opravu a Pohorská jednota uvažovala o demolici. Ke zbourání Libušína a Maměnky nedošlo jenom díky zásahu samotného architekta Dušana Jurkoviče, který tehdy 79letý podnikl cestu na Valašsko. Jurkovič se rozhodně postavil za zachování staveb a navrhl plán obnovy k záchraně objektů. Maměnku navrhoval od základů opravit a interiér upravit podle požadavků moderního bydlení. Po únorovém převratu 1948 byl spolek Pohorská jednota násilně rozpuštěn a obě dřevěné stavby začal využívat státní podnik Valašské hotely a restaurace. V letech šedesátých byly objekty opravovány, žel opravy nezastavily jejich chátrání a tak v osmdesátých letech byl provoz v nich omezován až do úplného zastavení. Teprve v roce 1985 se Pustevny dočkaly rekonstrukce. V roce 1986 bylo vydáno stavební povolení na celkovou rekonstrukci Maměnky a Libušína. Započatá rekonstrukce byla v roce 1990 z nedostatků finančních prostředků a likvidace podniku Valašské hotely a restaurace přerušena. Celou situaci komplikoval soudní spor o vlastnictví objektů. Po likvidaci Valašských hotelů a restaurací počátkem devadesátých let zůstaly Libušín a Maměnka opuštěné a jejich stav Stavební úřad v Rožnově pod Radhoštěm v roce 1994 označil za havarijní a nařídil nutné zabezpečovací práce.

V roce 1995 se stává vlastníkem areálu na Pustevnách stát s právem hospodaření pro Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm bezúplatným převodem od Valašských hotelů a restaurací, státní podnik v likvidaci. Pro záchranu objektů na Pustevnách byly tyto objekty nařízením vlády číslo 262/1995 Sb. prohlášeny za Národní kulturní památku a spolu s Valašským muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm tvoří ojedinělý památkový celek na severovýchodě České republiky. Areál Pusteven je zapsán pod rejstříkovým číslem 295.

V roce 1996 započalo Valašské muzeum s rekonstrukcí objektu Libušín a Valašské zvonice, které byly zpřístupněny veřejnosti v roce 1999.

A v tomtéž roce započalo Valašské muzeum s rekonstrukci Maměnky. Pro provádění rekonstrukcí byly stanoveny podmínky k zachování původní autentičnosti stavby – stavební prvky a architektonické články se všemi detaily (zejména dveře, okna, kování, zábradlí, stropy a barevnost).

Při rekonstrukci objektu byly provedeny zásadní stavební úpravy – statické zajištění objektu proti lokální destrukci. Následně byla zahájená postupná celková obnova stavby, výměna všech dřevěných prvků napadených hnilobou a plísněmi.Všechny nově zabudované prvky jsou impregnovány proti živočišným a rostlinným škůdcům, statické zajištění nosných konstrukcí bylo provedeno pomocí ocelových táhel. Dále byla provedena výměna schodiště, oprava krovových konstrukcí a výměna šindelové krytiny. V interiéru byla provedena tepelná izolace, stěny byly omítnuty. Vestavba sociálního zařízení je řešena lehkými příčkami s minimálními zásahy do původních konstrukcí. Vodorovné izolace, zdravotně-technické instalace, elektroinstalace a instalace ústředního topení byly provedeny s maximální šetrností k původním konstrukcím. Byly položeny nové podlahové konstrukce, provedeny keramické obklady a dlažby. Dále byly provedeny práce malířské, natěračské a restaurátorské.
Výplně okenních otvorů byly repasovány, včetně kování. Dveře byly částečně repasovány, některé bylo nutno vyrobit v kopiích nově, včetně ozdobného kování.

Maměnka bude sloužit jako ubytovací zařízení s 11 pokoji se samostatnými sociálními zařízeními. Pokoje jsou ve čtyřbarevném pojednání a původním tónování: zelená, červená, okrová a modrá s původními motivy na stěnách. Podlaha je jako původní – smrk na perodrážku s ručně tkanými koberci vyrobenými v Moravské gobelínové manufaktuře ve Valašském Meziříčí.

Vybavení pokojů vychází tvarově i konstrukčně z původního nábytku, jehož prvky jsou zachovány v depozitáři muzea. Zásadou bylo zachování „ducha" původního nábytku a jeho transponování do nové podoby se zachováním nosných výtvarných prvků, např. vějíř.
Dekorativní doplňky jako osvětlovací tělesa, keramika, ubrusy, závěsy a povlečení byly provedeny dle původních vzorů. Kopie obrazů jsou použity z depozitářů Val.muzea.
Pro zpracování barevného řešení fasády objektu Maměnka bylo použito dostupných dobových fotografických a grafických materiálů s přihlédnutím ke zjištěné skutečnosti a zaměření na stavbě, včetně odebrání barevných vzorků. Cílem architektonického řešení je navrácení původního výrazu fasády se všemi charakteristickými prvky a detaily.

Zdůvodnění nezbytnosti výstavby a vyhodnocení její efektivnosti

Po dokončení rekonstrukce objektů, kromě záchrany těchto unikátních historických památek, dojde k zpřístupnění vnitřních prostor pro veřejnost s možností využití pro kulturní a společenské účely. Rekonstrukce Jurkovičových staveb bezpochyby spolu s kulturními a společenskými akcemi, zejména folklorního charakteru, přispěje k zatraktivnění cestovního ruchu na Pustevnách. Záměrem Valašského muzea v přírodě je i regenerace celého areálu – počítá se s doplněním kuželny dle dochovaných dobových materiálů, s rekonstrukcí objektu Pustevenka a s humanizací bungalovů, které by se měly stát doplňkovou ubytovací jednotkou pro rekonstruovaný objekt Maměnka.

Zatraktivnění cestovního ruchu na Pustevnách, předpokládaný zvýšený zájem turistů o tuto oblast přinese i ekonomické efekty v rozvoji služeb, a tím i vytvoření nových pracovních příležitostí v tomto regionu.

Dovolte mi, abych mohl poděkovat těm, co se zasloužili o rekonstrukci objektu Maměnka:

Hlavní architekt: Akad. arch. Jan Palacký
Státní orgány:

  • Ministerstvo kultury ČR, Praha 1
  • Městský úřad Rožnov pod Radhoštěm, odbor výstavby a územního plánování
  • Krajský úřad Zlínského kraje, odbor památkové péče
  • Státní ústav památkové péče, Praha 1

Generální dodavatel stavby: Fa Škarpa s.r.o. , Ratiboř 231 (od 1.3.2003 pod novým názvem BS Vsetín, s.r.o. , 4. května 870)
Tesařské práce - Fa Karel Juráň, Francova Lhota 164
Malířské práce - Fa Jiří Míček, Atlas Dolní Jasenka, Vsetín
Klempířské práce - Fa Josta Vsetín, s.r.o. , Vsetín
Tech. zařízení - Fa Aqua servis, s.r.o. , Vsetín
Elektroinstalace - Fa Petr Slováček, Vigantice
Zabezpečovací systémy - Fa Trade Fides a.s. , Ostrava
Výtvarné doplňky - Manželé Vaškovi, Rožnov pod Radhoštěm
Koberce - Moravská gobelínová manufaktura s.r.o., Valašské Meziříčí,
návrh – akad. malíř Jan T. Strýček, ředitel
Obrazy - z depozitáře Valašského muzeum v přírodě v Rožnově p. Radh.
Zahájení stavby : 02/1999
Ukončení stavby : 12/2003
Na financování rekonstrukce se podílelo MK České republiky prostřednictvím Fondu architektonického dědictví, Okresní úřad Vsetín a Valašské muzeum v přírodě.

Celkové náklady na rekonstrukci objektu Maměnka činily 25 mil. Kč.

Na závěr mi dovolte, abych citoval tyto verše, věnované Dušanu Jurkovičovi:

„Za každé chvíle dnů i nocí, v jitřním i západním vyzlacení, v plném třesku slunce i v silném oblévání měsíce, i v mihotání hvězd ryl jsem do své paměti kontury Maměnky, letící a vzdušné čáry dřevěných hmot" A uvnitř ty pokoje světlozelené, tmavě rudé, modré i bílé! To všecko tak zcela jiné než tam hluboko dole, ty tvrdě krásné, originální i staronové hrany stolů, skříní, umývadel, kamen a všeho, všeho kolem nás!
Tady pochopíte, co je stavitel, který nenahrazuje jenom zdi, ale promýšlí svou stavbu jako básník svůj román do všech podrobností, do všech koutů, do každé čáry malby, do všech kusů nábytku, do každé linie vnějška i výplně holých stěn.
Jediným uměleckým stylem hraje tu v symfonickém souladu vnějšek i vnitřek, a všecko od půdorysu až ke dřevěnému vyklenutí, od pavlače ke střeše, všecko to trámoví i lišty, všecky výřezy a ozdoby, všecky ty divné květy a valašsky stylizované ptactvo, všecko bledě zelené, unyle žluté, modré a červené svítí, výská i mdlí tklivou jakousi přítulností zemité vůně domácí. Sál jídelny a vila Maměnka tam nahoře na Pustevňách – to jsou dva umělecké kusy, které samy stojí za to, aby se putovalo na Radhošť."

V Rožnově pod Radhoštěm, 15.12.2003
Ing. Gesierich Milan



Jazykové verze

  • Čeština
  • Deutsch
  • English