Cesta: Muzeum / Prohlídka muzea / Dřevěné městečko / Valašský Slavín / Osobnosti Knihy paměti kraje


Osobnosti knihy Paměti kraje

František BartošFRANTIŠEK BARTOŠ – pedagog a etnograf
* 16. 3. 1837 Mladcová u Zlína
† 11. 6. 1906 Mladcová u Zlína

František Bartoš studoval češtinu a klasické jazyky na vídeňské univerzitě. Působil jako profesor na gymnáziích ve Strážnici, Těšíně a v Brně. Všechny své síly věnoval ideám národního obrození a jejich realizaci v moravských podmínkách.

Byl vynikající pedagog, etnograf, folklorista a dialektolog. ynakládal značné reformační úsilí v oblasti metodiky vyučování českého jazyka, vydal řadu příruček. Byl zakládajícím členem Ústřední Matice školské, ředitelem a protektorem ústavů Vesny a mimo jiné několik let redigoval Časopis Matice Moravské. S Leošem Janáčkem vydal Národní písně moravské. Moravská nářečí popsal v Dialektologii moravské. Ve svých národopisných monografiích podal souhrnný pohled na způsob života a kulturu venkovského lidu na Zlínsku, Valašsku, Moravských Kopanicích a Podluží. Souhrnným etnografickým dílem je spis Lid a národ.


Josef Brvič

JOSEF BARVIČ – knihkupec a nakladatel
* 14.8.1853 Velké Karlovice
† 3.1.1924 Brno

Narodil se na karlovském fojtství. Studoval německou reálku v Novém Jičíně a stal se úředníkem ve sklárnách Salomona Reicha.

Po skončení vojenské služby začal pracovat v Žákovském knihkupectví v Olomouci. Když získal praktické zkušenosti, odešel do Brna. 12.7.1883 otevřel obchod s knihami. Jeho nápad otevřít české knihkupectví v tehdejším hodně německém Brně a ještě na hlavní ulici (dnešní Česká) bylo více než odvážné. Vystavoval české knížky za výlohou, obrazy českých umělců a dokonce policejní zákaz této činnosti. Přesto se u něj i nadále scházeli členové české inteligence: Jaroslav Vrchlický, Jiří Mahen, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Leoš Janáček, Rudolf Těsnohlídek, bratři Mrštíkové a další. Na pozvání J. Barviče zpívala v Brně Ema Destinnová. Stal se také programátorem tělovýchovné jednoty Sokol. Nechal přeložit Babičku Boženy Němcové do ruštiny a vydal ji.


Rudolf Jan Bill

RUDOLF JAN BILL – rožnovský starosta a obchodník
* 5.6.1840 Rožnov pod Radhoštěm
† 27.9.1885 Rožnov pod Radhoštěm

Rudolf Bill se narodil v domku na rožnovském náměstí. Byl to elegantní muž veselé povahy. Jako horlivý vlastenec se roku 1860 účastnil na Hostýně tábora lidu proti vzmáhající se rakouské centralizaci.

Vyučil se knihkupcem a vlastnil největší obchod s koloniálním a smíšeným zbožím v Rožnově. Roku 1870 se stal členem městského zastupitelstva, zároveň byl členem místní školní rady. V únoru roku 1877 byl zvolen radním a v roce 1880 starostou města a tím zůstal až do své předčasné smrti. Za časů starostování Rudolfa Billa město usilovalo o stavbu železnice z Valašského Meziříčí do Rožnova, dokonce slíbil zdarma poskytnout pozemky. Dokončení železnice se však Rudolf Bill už nedožil.


Václav Bradáč

VÁCLAV BRADÁČ – folklorista
* 8. 8. 1929 Rožnov pod Radhoštěm
† 18. 12. 1994 Valašské Meziříčí

Václav Bradáč se narodil v rodině hodináře, až do důchodu pracoval podniku TESLA ve výpočetním středisku jako opravář výpočetní techniky. Jeho mimopracovní aktivity se soustředily na oblast kultury. S Milošem Kulišťákem a Věrou Otevřelovou v roce 1948 založili Valašský krůžek – později Soubor valašských písní a tanců Radhošť, kde působil jako tanečník, později vedl nácviky a zapojil se rovněž do sběru lidových písní a tanců. V roce 1964 se stal uměleckým vedoucím souboru, roku 1969 založil dětský soubor Malý Radhošť. Byl držitelem titulu Zasloužilý pracovník kultury a nositelem ocenění Laureát Strážnice. Jeho organizační i autorské schopnosti se uplatňovaly při organizování Rožnovských slavností, pro Valašském muzeum vytvořil desítky kulturních programů. Jeho tvorbu soubor Radhošť dosud prezentuje na folklórních slavnostech v rámci republiky i v zahraničí.


JAN BUBELA – botanik

*21.2.1855 ve Vsetíně

+17.4.1889 ve Vsetíně 

Jan Bubela byl vsetínským měšťanem, mladým nadějným a předčasně zesnulým botanikem a také čestným členem Klubu přírodovědeckého v Praze, kterému věnoval herbář o 150 silných svazcích, v nichž zpracoval květenu Moravy. Byl činný i jako sbormistr vsetínské Snahy, režisér divadla a hudební skladatel. Byl ve styku s předními botaniky celé Evropy, s nimiž si vyměňoval herbářové položky. V jeho herbáři jsou zahrnuty doklady z Francie, Německa, Rakouska, Maďarska a z dalších evropských zemí. Nepatrný zlomek jeho sbírky získalo v roce 1971 i muzeum ve Valašském Meziříčí. Výsledky svého bádání o moravské flóře publikoval ve vídeňském časopise Oesterreichische botanische Zeitschrift v letech 1880 - 1888. Jako vsetínský rodák se nejvíce věnoval květeně blízkého okolí Vsetína. Shromáždil poznatky o více než 800 druzích cévnatých rostlin, rostoucích na Vsacku. Údaje, které získal o druhové skladbě rostlin oblasti, se staly výchozím fondem poznatků o beskydské flóře. Objevil také několik nových druhů pro květenu Moravy. Dokladem jeho bohaté vědecké a sběratelské činnosti jsou rukopisy Rostliny na Valašsku rostoucí a Rostlinstvo květeny vsetínské z roku 1879, které jsou uloženy ve sbírkách přírodovědného oddělení Okresního vlastivědného muzea Vsetín ve Valašském Meziříčí. Ve Sborníku Musejní společnosti ve Valašském Meziříčí z roku 1884 publikoval článek O rostlinách na Valašsku zavlečených a zdomácnělých. Předčasným odchodem Jana Bubely se podrobné poznání květeny Západních Beskyd opozdilo o několik desítek let. Na jeho odbornou činnost navázali pak František Gogela a Gustav Adolf Říčan.


METHODĚJ KAREL BYSTŘICKÝ – kněz, básník a spisovatel

* 11. 8. 1907 Vidče
† 18. 3. 1975 Zašová

Dětství strávil ve Vidči a ve Valašské Bystřici a po absolvování reálného gymnázia v Uherském Hradišti vstoupil do řeholního řádu Salvatoriánů ve Valašském Meziříčí, kde přijal řeholní jméno Irenej. Dále působil v Brně a Prostějově. Věnoval se psaní článků a básní do novin, psal fejetony ze života, které byly otiskovány v kalendářích. Napsal čtyři romány: Za hlasem srdce, Bílé ruce, Figurky z pod Radhoště a dosud nevydanou knihu Portáš Jurka. Psal také texty k písním, které byly zhudebněny Vojtěchem Říhovským. V roce 1950 byl zatčen StB a jeho práce i knihovna zlikvidovány. Ve stejném roce byl tajně vysvěcen na římskokatolického kněze.


Arnošt Dadák

ARNOŠT DADÁK - podnikatel
* 5.9.1887 Valašské Meziříčí
+ 5.4.1939 Valašské Meziříčí

Jméno Dadák se po celé zemi proslavilo díky kávě. Arnošt Dadák svou firmu založil v roce 1905. Zpočátku kávu sám ručně pražil a rozvážel na kole do prodejen. Díky své chuti a vůni Dadákova káva prorazila ve tvrdém světě obchodu. Brzy postavil pražírnu, která patřila k nejvýznamnějším v Evropě.

Založil si také vlastní kávové plantáže ve sklenících na zahradě. Později koupil ještě mlýn na koření, dovážel a balil čaj a suché plody. Kávu prodával pod značkou ARDA, čaj a koření měly společnou značku INDA. Arnošt Dadák byl aktivní rovněž na poli kultury a osvěty: patřil k členům místního Sokola, pěveckého sboru Moravských učitelů, různých sportovních klubů, znal se s Čapkem, Masarykem a Benešem. V roce 1939 Arnoštu Dadákovi vypovědělo srdce a zemřel. Podnik poté spravoval jeho syn Arnošt Dadák mladší, do doby, než firmu i s veškerým majetkem zabavilo STB. Po revoluci v roce 1989 se značku Dadák podařilo obnovit a zákazníci si tuto kávu mohou vychutnávat dodnes.


JIŘÍ DEMEL – vlastivědný pracovník
* 3.11.1923 v Opava
+ 7.1.2006Valašské Meziříčí

Po ukončení studií na valašskomeziříčském gymnáziu v roce 1943 začal studovat Filosofickou fakultu UK v Praze. Učil na různých středních školách ve Valašském Meziříčí a Vsetíně. Po roce 1989 byl prvním starostou Sokola ve Valašském Meziříčí. Věnoval se vlastivědné a kulturní práci. Hodně také přednášel, besedoval a publikoval v řadě novin, časopisů i knižně. Redigoval almanachy a vzpomínkové publikace valašskomeziříčského Sokola, pěveckého sboru Beseda, Gymnázia Františka Palackého, Střední průmyslové školy stavební i Moravského festivalu poezie, psal o historii knihoven ve Valašském Meziříčí a často psal o historii města. Společně s malířkou Marii Bognerovou vytvořil knihu Listy do památníku mého města, napsal knihu Valašské Meziříčí aneb Vzpomínání a toulání a sestavil Čítanku o Valašském Meziříčí. Zemřel po dlouhé těžké nemoci ve věku 82 let.


Jaroslav FialaJAROSLAV FIALA - architekt
* 6. 8. 1896 Bystřice pod Hostýnem
† 7. 10. 1969 Brno

Vystudoval architekturu na Vysoké škole technické v Praze, potom působil až do roku 1945 v Brně na VUT a u Zemského úřadu. Později se stal přednostou projekčního oddělení Zemského národního výboru v Brně, po změně na Krajský národní výbor odešel do Památkového ústavu v Brně, v roce 1958 do důchodu. V důchodu se začal věnovat dokumentaci lidové architektury v původním prostředí a s pracovníky tehdejšího krajského muzea v Gottwaldově připravil první variantu dostavby rožnovského muzea. Z jeho podnětu bylo rozhodnuto o umístění „valašské vesnice" na západní svah Petřekovy stráně. V letech 1962-1966 jako památkový architekt Valašského muzea v přírodě připravil první projekt areálu a lokalizoval první přenesené objekty.


Vlasta FialováVLASTA FIALOVÁ – historička
* 5. 6. 1896 Bystřice pod Hostýnem
† 6. 2. 1972 Brno

Vlasta Fialová byla původním povoláním středoškolská učitelka, vystudovala historii, zeměpis a archeologii. Později pracovala jako vědecká pracovnice Moravského zemského muzea v Brně, kde založila Historické oddělení. Mezi lety 1937-1958 redigovala časopis Naše Valašsko. Její zásluhou se náplní tohoto regionálního periodika stala kulturní historie. Ona sama přispívala historickými studiemi zaměřenými na lidovou kulturu. Vlastní vědecký výzkum zaměřila na obřadní pokrývky. Neustále shromažďovala materiály pro připravovanou monografii Valašsko, která dosud nevyšla, v roce 1946 se aktivně účastnila zakládání Valašského krúžku v Brně. V Kralicích nad Oslavou vedla historicko-archeologický výzkum kamenné tvrze a zkoumala činnost Jednoty bratrské.


Alois JaroněkALOIS JARONĚK - malíř a keramik
* 16. 6. 1870 Zlín
† 31. 10. 1944 Rožnov pod Radhoštěm

Alois Jaroněk po absolvování Odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí pracoval jako kompozitér v keramických řezbářských a stolařských dílnách.

Absolvoval studijní cesty po Dánsku, Švédsku, Norsku a Itálii. V r. 1909 se usadil v Rožnově pod Radhoštěm, kde založil vlastní keramickou a gobelínovou dílnu, kterou v r. 1923 rozšířil a umístil ve svém domě, v secesní vile na Čechově ulici. Tvořil zejména dekorativní nástěnné talíře, porcelánové vázy a soubory a návrhy na gobelíny. Spolu s bratrem Bohumírem založili Valašské muzeum v přírodě.


Bohumír JaroněkBOHUMÍR JARONĚK - malíř a grafik
* 23. 4. 1866 Zlín.
† 18. 1. 1933 Zlín.

Bohumír Jaroněk se vyučil řezbářem, působil jako modelér a kompozitér majolikové výroby v Kopřivnici a sedm let v Budapešti u dvorního fotografa. V Budapešti byl jedním ze zakladatelů České besedy.
Bohumír Jaroněk

Cestoval po Egyptě, Palestině, Sýrii, Malé Asii, Turecku, Řecku, Itálii, Francii, Holandsku a Německu. Od r. 1900 žil ve Valašském Meziříčí a v r. 1909 se se sourozenci přestěhovali do Rožnova pod Radhoštěm, kde založil s bratrem Aloisem a sestrou Julií umělecké dílny, stal se vůdčí osobností Muzejního spolku a r. 1925 založil Valašské muzeum v přírodě. Výsledkem jeho organizační činnosti bylo také založení Sdružení výtvarných umělců moravských.


Milada JaroňkováJULIE JAROŇKOVÁ - tvůrkyně gobelínů
* 9. 2. 1864 Zlín
† 12. 7. 1945 Rožnov pod Radhoštěm

Julie Jaroňková vedla domácnost bratrů Aloise a Bohumíra a tkala gobelíny podle jejich návrhů. Pro tuto práci zaučila další ženy a z její dílny vycházely umělecky cenné a žádané doplňky interiérů.



sourozenci JaroňkoviSourozenci Jaroňkovi více než tři desítky let od počátku 20. století významně ovlivňovali kulturní a společenský život v Rožnově pod Radhoštěm a podíleli se na šíření věhlasu města jako kulturního centra, místa založení prvního muzea v přírodě ve střední Evropě a sídla uměleckých dílen, nabízející zejména dřevoryty, malovaný porcelán, gobelíny a další umělecké předměty.


Milada JaroňováMILADA JAROŇOVÁ – tvůrkyně zašovských háčkovaných kytiček
* 18.2.1917 Zašová
+ 14.8.2005 Rožnov pod Radhoštěm

Milada Jaroňová vynikla v umění háčkování zašovské krajky a je první realizátorkou myšlenky samostatného háčkování květin, které dostalo název „zašovská kytička". V tomto umění vyškolila řadu dalších žen.

Sama své nadání k ručním pracím rozvinula a zdokonalila po provdání za malířského mistra Jaroslava Jaroně u jeho tetičky Otýlie Jaroňové, k níž chodila kurzu. Obě ženy zvládly tzv. irské háčkování tak dobře, že je odborníci z ÚLUV Brno na základě rozvinutí místní tvůrčí modifikace nazvali „zašovskou krajkou". Po úspěchu v Praze dostala paní Jarošová práci v Gobelínovém ústavu ve Valašském Meziříčí u pana Kořínka. Ten přišel nápadem jednotlivých květů, které sklidily obrovský úspěch a přinesly velké zakázky. Na výstavě EXPO 58 v Bruselu byla výstava kytiček oceněna stříbrnou medailí Světové výstavy, doma získala Milada Jaroňová titul „Mistryně zašovské krajky".


Michal JurajdaMICHAL JURAJDA - starosta Rožnova a vlastenec
* 15. 8. 1812 Rožnov
† 2. 6. 1874 Rožnov

V roce 1848 se stal uvědomělý vlastenec a rožnovský měšťan Michal Jurajda poslancem moravského zemského sněmu.

Roku 1850 byl zvolen prvým starostou Rožnova. V roce 1853 byl odvolán a dán pod policejní dozor za šíření Havlíčkem vydávaných Národních novin a za rozšiřování Kutnohorských epištol. Znovu byl starostou v letech 1858 - 1867. Byl nadšeným národovcem na Rožnovsku. Stýkal se s předními politiky své doby. V červenci 1873 hostil ve svém domě Františka Palackého na jeho cestě po rodném Valašsku. Byl také jedním z hlavních iniciátorů převezení kamene z Radhoště ke stavbě základů Národního divadla v Praze.


Dušan Samo JurkovičDUŠAN SAMO JURKOVIČ – architekt
* 23.8. 1868 Stará Lúka, Slovensko
† 21. 12. 1947 Bratislava, Slovensko

Dušan Samo Jurkovič vystudoval průmyslovou školu stavební ve Vídni, ale od mládí byl spjat s Valašskem. Od roku 1889 působil u stavitele Michala Urbánka ve Vsetíně. Podílel se na přípravě Národopisné výstavy ve Vsetíně roku 1892 a Národopisné výstavy českoslovanské v Praze roku 1895, pro kterou navrhl úspěšnou valašskou vesnici. Je spoluautorem Občanské záložny ve Vsetíně se sgrafity Mikoláše Alše. Jeho velkým dílem jsou stavby na Pustevnách, které vznikly mezi lety 1897-1899 – budova jídelny Libušín a útulna Maměnka. Navrhl také lázeňské budovy v Luhačovicích, postavené v letech 1901-1908. K jeho dílům patří také mimo jiné Křížová cesta na Hostýně a sušárna ovoce v lidovém stylu ve Frenštátě. Jeho svérázný architektonický výraz byl nazván „národopisným lyrismem" období secese. Vydal několik odborných knih.


Alois JuříčekALOIS JUŘÍČEK – výtvarník
* 2.12. 1892 Zubří
† 23.9.1967 Rožnov pod Radhoštěm

Po smrti matky v roce 1906 odešel do Vídně, kde jako student Umělecko-průmyslové školy pracoval v letech 1911 až 1914 v uměleckých ateliérech jako kreslič umělecko-průmyslových návrhů malby na porcelán, látky apod., pod firmou Štefl a Luther prováděl restaurace maleb v mnoha kostelech a zámcích v dřívějších Uhrách. Soukromě si doplňoval vzdělání krajinářskými kurzy ve Vídni. V roce 1914 nastoupil vojenskou službu, během I. světové války onemocněl TBC a roku 1920 se vrátil do Rožnova a byl zaměstnán v ateliéru bratří Jaroňků jako malíř uměleckého průmyslu. Od roku 1926 se plně věnoval krajinářství.


Jan KarfiátJAN KARAFIÁT – evangelický kněz a spisovatel
* 4.1. 1846 Jimramov
† 31.1. 1929 Praha

Jan Karafiát vystudoval gymnázium v Litomyšli a ve Vestfálsku, bohosloví v Berlíně, Bonnu a ve Vídni. V Německu byl krátce vychovatelem. Vzdělání si prohloubil v Edinburghu, kde navázal v kruzích evangelické inteligence trvalá přátelství. V letech 1872 – 1874 byl správcem evangelického semináře v Čáslavi. Na Valašsko přišel v roce 1875. Působil na Velké Lhotě (tehdy Hrubé Lhotě) jako evangelický farář (1875-1895). Roku 1895 se přestěhoval do Prahy, kde žil až do své smrti. Na Hrubé Lhotě se zabýval studiem a rozborem Kralického Nového zákona připravil revizi a kritické vydání Bible kralické. S Valašskem je spojován jako autor knížky Broučci pro malé i velké děti. Po prvním vydání kniha bez ohlasu zapadla, teprve druhé ilustrované vydání se proslavilo a kniha se dočkala i cizojazyčných překladů a televizního zpracování. Přes Velkou Lhotu vede Naučná stezka Jana Karafiáta.


Čeněk KramolišČENĚK KRAMOLIŠ – spisovatel, historik, vlastivědný pracovník
* 7. 12. 1862 Rožnov pod Radhoštěm
† 16. 6. 1949 Brno

Čeněk Kramoliš je rožnovským rodákem a ačkoliv dlouhá léta působil jako ředitel a školní inspektor na Vyškovsku a v Hranicích, Valašsku zůstal věrný. Psal o něm v souborech povídek a také v románech.

K těm nejznámějším patří Bratři Doliňáci, Sbírka přísloví a pořekadel, Ze zašlých dob na Valašsku, Valašská vojna, Vězením a vyhnanstvím aj. Byl považován za "moravského Jiráska". Věnoval se také národopisu a historii, vydal knihy Rožnovský okres a Z kroniky města Rožnova, ve kterých jsou zahrnuty staré městské památky a dějiny města. Kramolišovo dílo čítající na čtyřicet svazků bylo oceněno deseti cenami včetně Ceny Moravského zemského výboru (r. 1905) a významné ceny České akademie v Praze (r. 1932). Běžný život v Rožnově ve druhé polovině 19. století věrně vylíčil v knize Moravská babička.


JOSEF VALENTIN KRAMOLIŠ – předseda Valašského muzejního a národopisného spolku
* 11. 2. 1871 Rožnov pod Radhoštěm
† 23. 4. 1945 Rožnov pod Radhoštěm

Josef Valentin Kramoliš se narodil 11. 2. 1871 v  Rožnově pod Radhoštěm jako prostřední ze tří synů Josefa a Anny Kramolišových. Bojoval v 1. světové válce, kde byl vážně zraněn do nohy. Po návratu z války rozšiřuje svou stolařskou dílnu a zapojuje se do činnosti Muzejního a národopisného spolku v Rožnově, lze jej považovat za spoluzakladatele Valašského muzea v přírodě. V roce 1919 pracuje ve Valašském muzejním a národopisném spolku jako hospodář, v roce 1926 se stává jeho předsedou a zůstává jím až do své smrti v roce 1945. Během prvního Valašského roku v roce 1925 účinkoval ve scénce Valašská svatba. Josef Valentin Kramoliš byl také činný ve veřejném životě města Rožnova, byl dlouholetým předsedou živnostenských společenství nebo členem rožnovské městské rady. Spolu s bratry Jaroňkovými a dalšími představiteli města vítal v roce 1928 ve valašském kroji prezidenta Masaryka. Při realizaci stavby dřevěného kostelíka v areálu muzea v roce 1939 prováděl poklep na základní kámen. Josef Valentin Kramoliš zemřel 23. 4. 1945 ve věku 74 let.


Petr KřenekPETR KŘENEK – spisovatel
* 12.5.1943 Velké Karlovice
† 5.11.1983 Velké Karlovice

Studoval na Pedagogickém institutu v Olomouci a pak v tehdejším Gottwaldově, obor matematika, fyzika, hudební výchova.

Odmalička hrál na housle a později udělal mistrovské zkoušky na cimbál (tzv. maďarskou školu). Na institutu promoval v roce 1965. Začal učit ve Vlašských Kloboukách, pak pracoval v nakladatelství Svět a doba v Praze a v propagaci Ústředí veterinárních asanačních ústavů v Dobřejovicích. Nakonec se vrátil na Valašsko jako učitel v Liptále, ve Velkých Karlovicích a Novém Hrozenkově. První povídku otiskl v časopise Voják, prózy a reportáže publikoval řadě periodik. Knižně debutoval románem Ondřejovo srdce, kniha povídek Okamžik života obsahuje povídku Račie klepeto, která byla zfilmována pod názvem Javorová fujarka. Následovaly knihy Devět Martinových dnů, Květenství smrku, Lukášova naděje a Nejlepší Cyrilův sen. Psal televizní a rozhlasové scénáře.


JAROSLAV KŘIČKA – hudební skladatel
* 27.8.1882 Kelč
+ 23.1.1969 Praha

Původní studium filosofie a práv vyměnil v roce 1902 za konzervatoř v Praze a hudební studia zakončil v Berlíně v roce 1906. V tomtéž roce se stal profesorem Carské hudební školy v Jekatěrinoslavi a založil zde orchestr, s nímž uváděl díla českých skladatelů.. V roce 1909 se vrátil do Prahy, kde od roku 1918 učil na konzervatoři. Hlavní váha jeho umělecké činnosti však spočívala v komponování. Od roku 1930 spolupracoval s filmem (Naši furianti, Cech panen kutnohorských, Barbora Hlavsová, Jarní píseň, Nikola Šuhaj a další). Od dětství lnul k Valašsku a Horácku, ve Velkých Karlovicích napsal, mimo jiné, např. sbor „Rodina", „Metamorfóza", a Velkým Karlovicím věnoval i dílo „Valašská jitřní". Dětská opera „Ogaři" vznikla po delší době a je celá v karlovském nářečí.


PAVLA HOMOLKOVÁ - KŘIČKOVÁ - básnířka, sběratelka lidové slovesnosti
* 14.2.1889 Kelč
+ 10.7.1972 Nové Město na Moravě

Po absolvování Dívčího učitelského ústavu v Brně pracovala jako učitelka v Přerově. Své vzdělání si rozšiřovala studiem na Vyšší škole sociální v Praze. Byla činná v České zemské péči o mládež na Moravě, psala do Lidových novin, spolupracovala s Československým rozhlasem a vydávala verše, z nichž řada byla zhudebněna. Leoš Janáček se k inspiroval k symfonické básni Dunaj její básní Utonulá.Je autorkou dvou brožur Hanáckého nářečí, které mají národopisnou hodnotu.Během druhé světové války se i s manželem odstěhovala na Hutisko. Pracovala v Národopisném družstvu, sbírala valašské lidové písně, po válce sestavovala rozhlasová pásma. Hrála divadlo a napsala divadelní hru Kámen z Radhoště.


RUDOLF JANDA – právník, překladatel, spisovatel a fotograf

*15.9.1907 ve Frenštátě pod Radhoštěm

+26.9.2000 v Ostravě

Narodil se v rodině textilního dělníka a švadleny ve Frenštátu pod Radhoštěm, ale už od svých tří let žil s rodinou v Místku, kde studoval gymnázium, středoškolská studia ukončil po tříletém studiu na lyceu v Dijonu ve Francii v r. 1926. Poté vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze a po studiích působil ve státní správě v Brně a ve Frýdku, kde se v r. 1945 stal prvním poválečným předsedou Městského národního výboru již sloučeného Frýdku-Místku. Od začátku vysokoškolských studií fotografoval výhradně černobílou technikou a svůj zájem uplatnil nejdříve ve fotografování pralesů, stromů, lesů hor, ale také aglomerací Ostravska a městské architektury. Vydal knihy Prales v Beskydách (1943) a Naše pralesy (1951). Podílel se také na filmu Naše pralesy a vytvářel fotografické cykly, z nejznámějších jsou Prales Mionší, Řeka Odra, Jeseníky, Beskydy neznámé a Chráněná území Slovenska. Rudolf Janda ovládal čtyři evropské jazyky a proto mohl za fotografováním vycestovat do několika států Evropy - Španělska, Anglie, Francie, Bulharska a Rumunska, kde fotoaparátem zachycoval hlavně lesy i jejich interiéry, ale vydal se také do Tuniska, Kanady i Kolumbie, kde zachytil jak přírodu, tak americké deštné pralesy. Všude, kde cestoval, současně přednášel o přírodě, zvláště o lesích a vše dokumentoval na profesionálních diapozitivech. Jeho fotografický archiv čítal přes 15 000 snímků, které zasluhují obdiv autorovy práce. Zemřel ve věku 93 let v Ostravě 26. září 2000.


 ING. PETR KŘIČKA – básník, překladatel
* 4.12.1884 Kelč
+ 25.7.1949 Okarec u Třebíče

Vystudoval reálku v Novém Městě na Moravě a v necelých sedmnácti letech se stal posluchačem Vysokého učení technického v Praze, kde posléze získal titul inženýra chemie. V letech 1906-1907 pracoval v Pasteurově ústavu v Paříži a současně studoval na Sorboně. V roce 1914 narukoval na frontu, kde byl těžce zraněn. V době rekonvalescence dokončil svou první sbírku básní „Šípkový keř". Od roku 1919 působil jako úředník na ministerstvu školství. Mezi válkami podnikl několik cest po Evropě, navštívil Itálii, Německo, Francii. V letech 1941- 45 pobýval v Cikháji, kde se léčil, ukrýval před gestapem, psal básně a také se věnoval překladatelské činnosti. Byl významným překladatelem ruských autorů (Puškin, Lermontov, Tolstoj, Čechov, Gogol). Podporoval partyzánský odboj, besedoval s občany, odsuzoval fašistické běsnění. Své poznání vyjádřil ve sbírce válečné lyriky "Běsové". Básně s názvem "Lesy šumí", "Předjaří", a "Florinka" věnoval obci. Vyjadřoval v nich lásku ke krajině, k lidské soudružnosti, vyrovnával se s otřesnými událostmi války a nacistické okupace, protestoval proti útlaku. Dále napsal díla jako například „Bílý štít", „Hoch s lukem", „Chléb a sůl", „Píseň meče" atd.


Beneš Method KuldaBENEŠ METHOD KULDA – kněz a sběratel lidové slovesnosti
* 16.3.1820 Ivančice
† 6.5.1903 Praha

B.M. Kulda byl katolickým duchovním, sběratelem a vydavatelem pohádek. Po vystudování teologie a filozofie byl vysvěcen na kněze a působil jako kaplan na několika místech Moravy.

Od roku 1870 až do své smrti byl sídelním kanovníkem na pražském Vyšehradě. Po vážné nemoci se léčil v tehdejších klimatických lázních v Rožnově pod Radhoštěm, shodou okolností spolu s Františkem Sušilem. Z jeho podnětu využil pobytu k zaznamenávání ústních lidových tradic, především pohádek, ale též pověrečných představ, výročních a rodinných obyčejů. Výsledky své sběratelské činnosti, kterou prováděl za pomoci několika rožnovských obyvatel, zejména J.L.O. Kramoliše, vydal tiskem (Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Rožnovského). Kuldova sbírka se stala neodmyslitelnou součástí základního fondu lidových pohádek, významně přispěla k rozvoji zájmu o lidové tradice na Moravě.


Ludvík KunzLUDVÍK KUNZ – etnograf
* 26. 8. 1914 Osíčko
† 20. 5. 2005 Brno

Cesta ke vzdělání byla pro Ludvíka Kunze složitá a než začal pracovat jako odborný pracovník a později ředitel Etnografického ústavu Moravského zemského muzea v Brně, prošel různými institucemi – učil se zedníkem, absolvoval učitelský ústav, hudební konzervatoř a studium etnografie na Masarykově univerzitě v Brně. Od mládí se věnoval dokumentaci života rolníků, lidové hudby a duchovní kultury na Záhoří, Malé Hané a Valašsku. Jeho práce v MZM spočívala v terénní dokumentaci, tvorbě etnografické sbírky, výzkumu lidové hudby a nástrojů a v tvorbě oborové bibliografie. Publikovat v zahraničí a připravoval pro evropská muzea výstavy prezentující naši lidovou kulturu. Připravil rekonstrukci brněnského Paláce šlechtičen a realizoval zde průkopnickou expozici Lid v pěti generacích. Věnoval se také pedagogické práci a vychoval nové generace etnografů.


ROBRobert MalinaET MALINA – učitel a legionář
* 26. 9. 1893 Horní Bečva
† 14. 11. 1985 Opava

Robert Malina si pro svůj život zvolil učitelské povolání a působil v obcích v okolí Rožnova. Roku 1915 byl odeslán na ruskou frontu, kde padl do zajetí a při první příležitosti se přihlásil do čsl. legií. Po návratu domů se vrátil k učitelství.

Byl velmi činný na poli mimoškolních kulturních aktivit, s kolegy na Prostřední Bečvě založili odbor Národní jednoty, veřejnou knihovnu, vybudovali divadelní jeviště a byli aktivními členy TJ Sokol. Za II. světové války se zapojil do odbojového hnutí a byl pověřen jeho organizací na horním Rožnovsku. Byl zraněn, dvakrát zatčen gestapem a odsouzen k trestu smrti, zachránilo jej však osvobození Brna den před popravou 26.4.1945. Jako penzista se zabýval historií odboje na Valašsku a sepsal rozsáhlé vzpomínky, účinkoval také v mnoha vzpomínkových pořadech České televize a rozhlasu. Za jeho zásluhy a účast v I. a II. světové válce mu byla udělena řada vyznamenání.


Vladimír PetřekVLADIMÍR PETŘEK – pravoslavný kněz a účastník protinacistického odboje
* 19. 6. 1909 Olomouc
† 5. 9. 1942 v Praha

Ačkoli se narodil v hanácké metropoli, jeho rodina měla kořeny na Valašsku, neboť otec Josef pocházel z rožnovských Horních Pasek.

Vladimír Petřek studoval teologii ve Sremských Karlovcích, v Bělehradu a v Praze. Velkou pozornost věnoval také studiu světových jazyků. Po ukončení studia se stal pravoslavným duchovním jihoslovanské menšiny v Praze. Během okupace se zapojil do podzemního odboje. Ve farní kanceláři chrámu sv. Cyrila a Metoděje pomáhal především obyvatelům židovského původu vystavováním potvrzení o křtu. Po atentátu na Heydricha 27. 5. 1942 ukrýval Vladimír Petřek, s vědomím pravoslavného biskupa Gorazda parašutisty - atentátníky v kryptě pod chrámem. Po vyzrazení byl spolu s dalšími zatčen a dne 5. 9. 1942 popraven v Praze - Kobylisích. Za tento čin byl vyznamenán in memoriam čsl. válečným křížem 1939 za zásluhy o Československo.


Albín PolášekALBÍN POLÁŠEK – sochař
* 14.2. 1879 Frenštát pod Radhoštěm
† 19.5. 1965 Winter Park, USA

Albín Polášek se vyučil řezbářství ve Vídni, ale tato práce jej nezaujala. Odjel tedy do Ameriky, kde měl dva bratry, a začal pro kostely vyřezávat bez modelu sochy přímo do dřeva. Studoval na akademii ve Philadelphii, kde se mu dostalo také ocenění a získal stipendium na studijní cesty po Evropě. Brzy se stal uznávaným umělcem. Rodnému kraji věnoval několik soch: Cyrila a Metoděje u kaple na Radhošti, sochu Radegasta nedaleko Pusteven. Městu Frenštát pod Radhoštěm daroval sousoší Pravěký zápas (Boj o život) a plastiky Utrpení a Strůjce svého osudu. Jeho největší dílo v Československé republice, socha prezidenta Wilsona, bylo za okupace zničeno.


FRANTIŠTĚK POTOČNÝ – filmař a fotograf

*9.1.1926 v Hovězí

+13.10.1987 ve Vsetíně

Etnograf a kameraman František Potočný byl původním zaměstnáním zámečník, později pracoval ve státních službách. Od šedesátých let minulého století se jeho zájem výhradně soustředil na fotografování a filmování. Patřil k zakládajícím členům Etnofilmu Rožnov a byl rovněž vůdčí osobností Filmového klubu „Z“ ve Vsetíně. Jeho filmy se věnují národopisné tématice a většina z nich je uložena ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Mnoho jeho filmů bylo na celostátních přehlídkách oceněno Velkou cenou. Jsou to filmy: Chleba z kameňa, Křivačkář, Masopust na Valašsku a Neplačte vlaštovky. František Potočný zemřel 13.10.1987 ve Vsetíně. Jeho filmové záznamy a fotografie jsou dnes již významným historickým pramenem.


 Alois PozbylALOIS POZBYL – duchovní
* 30.6.1876 Slavíč u Drahotuš
† 2.7.1921 Vidče

P. Alois Pozbyl byl prvním knězem ve Vidči. Jeho zásluhou byl v obci Vidče postaven katolický kostel zasvěcený sv. Cyrilu a Metodějovi. Zasloužil se také o stavbu spolkového domu Jednoty katolických mužů a jinochů v Zubří „Naše domovina".

Svými přednáškami šířil mezi lidmi osvětu a vzdělanost. Brojil proti metle alkoholismu. Psal duchovní poezii a knihy. Všechen majetek rozdal chudým. Byl bosým poutníkem na tomto světě. Vše obětoval svým bližním a sám žil v chudobě. Jeho pokora, obětavost, láska k lidem a Bohu jej nakonec strávila. Zemřel roku 1921 ve věku pouhých 45 let.


JAN ROKYTA – muzikant, folklorista, skladatel, rozhlasový redaktor

*16.4.1938 v Jasenné

+22.7.2012 v Ostravě

Hudební redaktor, dramaturg a publicita, výborný muzikant a významný folklorista Jan Rokyta v roce 1957 maturoval na Vyšší průmyslové škole hornické a v letech 1957-1960 studoval na Vysoké škole báňské v Ostravě, kterou nedokončil. Deset let pracoval jako důlní technik v ostravsko-karvinském revíru. Jana Rokytu to již od dětských let táhlo k hudbě, kde se nejvíce proslavil jako znamenitý cimbalista, hrál ale i na basu a jiné hudební nástroje. Od roku 1958 byl uměleckým vedoucím a cimbalistou ostravské cimbálové muziky Technik. V letech 1970-1980 byl komorním hráčem a realizátorem staré hudby Pražských madrigalistů, komorního souboru České filharmonie v Praze. Spolupracoval rovněž s řadou dalších souborů a muzik (např. BROLN, Břeclavan, Kunovjan, CM Josefa Varmuži, CM Martina Hrbáče, Olšava, Ondráš, Soláň), ať již jako interpret, dramaturg nebo upravovatel lidových písní. Již v době středoškolských studí návazal spolupráci s Českým rozhlasem v Ostravě a v letech 1980-1999 zde pracoval jako redaktor hudebního vysílání, zaměřoval se především na hudební folklor ve všech jeho podobách. Za dobu svého působní vybudoval v rozhlasu rozsáhlý archív nahrávek lidových písní a vytvořil množství hudbeních snímků a pořadů (např. cykly Píseň domova, Zazpívejte si s námi, Folklórní notování nebo Polepšené pěsničky). Významná byla i jeho lektorská činnost, realizoval desítky seminářů o úpravách a interpretaci hudebního folkloru a externě přednášel na Ostravské univerzitě obor „lidová píseň". Byl rovněž spoluorganizátorem různých folklorních festivalů, od roku 1986 působil jako člen programové rady, předseda hodnotící komise a autor pořadů Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, Rožnovských slavností, Hudeckých dnů Slávka Volavého aj. Za svou činnost v oblasti folklorní hudby byl často oceňován (např. Cena města Ostravy - 1983).


GUSTAV ADOLF ŘÍČAN - přírodovědec a botanik

*21.7.1867 v Borové u Přibyslavi

+6.7.1939 ve Vsetíně

Studoval ve Vídni, Erlangen a v Rostocku. Působil jako českobratrský evangelický farář v Hovězí. Hlavním jeho úsilím vedle mravního povznesení valašského lidu byla láska k přírodě. Byl významným botanikem a publikoval své poznatky v časopisech Přírodní věda, Naše Valašsko a ve Sborníku Přírodovědné společnosti v Moravské Ostravě. Založil herbář, který je uložený ve valašskomeziříčském muzeu. V knize Okres vsetínský z roku 1938 nalezneme jeho studie o květeně a zvířeně okresu. Některé další studie: Chrpa javornická a její naleziště na Moravě, Květena Makyty v Moravských Karpatech, Orchideové louky u Vsetína, Květena Javorníků s mapkou, Staré tisy na Moravském Valašsku, Z domácího léčení lidového na Valašsku atd.


ALOIS SCHNEIDERKA – akademický malířAlois Schneiderka
* 24.12.1896 Křivé u Vlašského Meziříčí
† 7.9.1958 Velké Karlovice – Soláň

Už od dětství rád kreslil na všechno možné i nemožné a čímkoliv, co mohlo zanechat linku. Když odrostl, za těžkých podmínek odjel studovat Akademii krásných umění ve Vídni a v Paříži.
Alois Schneiderka

Zastihla jej I. světová válka, kterou prožil v Dolomitech. Po válce žil ve Vídni a Jugoslávii. Vrátil se na rodné Valašsko, kde nebyl od dětství, a v roce 1939 si postavil chalupu na Soláni a neustále maloval. Zjistil, že kolem chalup, co viděl, se pořád něco děje a on maloval jen krajinu. Začal zaplňovat své obrazy také lidmi. Programově se omezil ve výrazových prostředcích a drsná krása valašské přírody, radosti i starosti lidí se znázorňoval v nadčasové rovině. Jeho postavy postrádaly individuální rysy. Na Soláni se stal také sedlákem. Ve svém domě pořádal výstavy pod názvem „Soláňské salonky". Kromě toho byl výtvarným poradcem při natáčení filmů a ilustroval např. Slezské písně Petra Bezruče.


MARIE SCHOBEROVÁ – zuberská vyšívačka
* 2.2.1863 Valašská Bystřice
+ 11.11.1936 Zubří

Marie Schoberová je příkladem na venkově působící emancipované ženy přelomu 19. a 20. století, která celý svůj život zasvětila zachování, oživení a propagaci valašského vyšívání. Zdokonalila zuberské vyšívání, otevřela mu cestu do světa, vyučila desítky vyšívaček, díky ní se vyšívání stalo zdrojem příjmů nejedné rodiny, její vzory se staly předlohou několika generacím vyšívaček. Sestavila soubor nákresů místních výšivek pro Vesnu, v roce 1891 získala jmenovací dekret industriální učitelky, spolupracovala na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze roku 1895, pro níž připravila kolekci valašských výšivek. Se znalostí potřeb trhu aplikovala tradiční vzory na dobové oděvní součástky, bytový i kostelní textil. V roce 1920 byla její zásluhou v Zubří otevřena Soukromá škola pro udržení a rozšíření pravého valašského vyšívání. Za její práci se jí dostalo uznání i od prezidenta T.G. Masaryka.


Josef SousedíkJOSEF SOUSEDÍK – průmyslník
* 18. 12. 1894 Vsetín
† 15. 12. 1944 Vsetín

Josef Sousedík se vyučil zámečníkem a po vojně si otevřel vlastní elektrotechnickou živnost, kterou posupně rozšířil na moderní podnik s 300 zaměstnanci. Byl i vynálezcem – 50 jeho patentů je uznáváno po celém světě. Významná byla jeho veřejná činnost.

V roce 1926 založil Občanskou stranu a začal vydávat nezávislé Občanské noviny. Mezi lety 1927-1938 byl starostou města Vsetín i okresu. Během jeho působení v řadě významných funkcí byly postaveny Masarykovo reálné gymnázium, budova okresního úřadu, městský chudobinec, pošta, spořitelna, Živnostenská škola, byl zrekonstruován mlýn a elektrárna, J. Sousedík se zasadil o vybudování průmyslové výroby, nechal postavit dva mosty přes řeku Bečvu a mnoho dalších. V roce 1944 byl pro svou odbojovou činnost stíhán gestapem a byl zastřelen při výslechu. V roce 1945 mu prezident E. Beneš udělil Válečný kříž in memoriam.


FRANTIŠEK ŠIVIC  – moravský zemský rybářský inspektor

*5.10.1859 ve Valašském Meziříčí

+16.11.1926

František Šivic se narodil 5.10.1859 ve Valašském Meziříčí, kde také vystudoval místní gymnázium. V roce 1879 byl odveden k pevnostnímu dělostřelectvu jako dělostřelecký předmistr a v roce 1882 se zúčastnil potlačování povstání v jižní Dalmácii a Herzegovině a vyznamenán medailí. V listopadu 1888 byl z armády propuštěn a vrací se do Valašského Meziříčí, aby dokončil přerušená studia. Vzhledem k nedostatku financí pracuje zpočátku jako soudní písař až do ledna 1883 a poté ochází na lépe placené místo jako pracovníka c.k. finanční stráže v Opavě. Odtud však na vlastní žádost v roce 1884 odchází a začíná studovat na učitelském ústavu v Příboře. Studia ukončil v roce 1887 a získává místo prozatímního (později pak definitivního) podučitele v Novém Hrozenkově, kde působí až do března 1891, kdy byl převeden do školy z Miloňova a posléze také do jednotřídky v Hrachovci. František Šivic byl moravský zemský rybářský inspektor, který založil na Bečvě řadu líhní a staral se všemožně o rozkvět tamního rybářství. Byl proto povolán zastávat inspektorský úřad a také přednášel rybářství na vysoké škole zemědělské. Zemřel v 67 letech 16.11.1926.


 AMBROŽ ŠPETÍK - sochař
* 10.12.1921 Bystřice pod Hostýnem
* 31.1.2005 Valašské Meziříčí

Vystudoval Školu umění ve Zlíně, kde byl žákem Vincence Makovského. Po ukončení školy se vrátil na Valašsko a žil a pracoval ve Valašském Meziříčí, pro které vytvořil bustu Františka Palackého, Madonu pro Městskou knihovnu a reliéf na Obchodní akademii. Pozoruhodná jsou i jeho humorná dílka, v nichž úsměvně zobrazuje své přátele. Jeho díla zdobí kostely na Hostýnu, v Novém Městě u Uherského Hradiště a Valašském Meziříčí. Je také autorem několika náhrobků pro Valašský Slavín.


Milan ŠvrčinaMILAN ŠVRČINA - folklorista
* 27. 8. 1927 Brno
† 4. 9. 1981 Zlín

Milan Švrčina byl hudebníkem, sběratelem, pedagogem, organizátorem, upravovatelem a autorem písní a tanců. Po absolvování učitelského ústavu a střední školy pracoval jako učitel ve Štítné nad Vláří, Slavičíně, Valašských Kloboukách a Francově Lhotě. Od dětství hrál na housle a cimbál, od mládí se věnoval sběru lidových písní, tanců a slovesnosti na jižním Valašsku, materiál upravoval pro vystoupení cimbálových muzik a souborů. Sám jich několik založil, v jiných byl členem. Podílel se na rekonstrukci slavičínského kroje. Byl autorem řady úprav lidových písní. Patřil k nejvýznamnějším obnovovatelům folklórních tradic jižního Valašska.


MOJMÍR TRÁVNÍČEK – literární kritik a editor

*17.12.1931 ve Vsetíně

+8.7.2011 v Novém Hrozenkově

Mojmír Trávníček vystudoval Masarykovo reálné gymnázium Ve Vsetíně a později absolvoval také Střední ekonomickou školu ve Zlíně. Na počátku 50. let strávil několik let v nemocnicích a sanatoriích, kde se léčil na plicní tuberkulózu. Poté byl zaměstnán jako úředník v Okresním ústavu národního zdraví a v Okresní národní pojišťovně ve Valašských Kloboukách. Od roku 1958 byl správcem dětské ozdravovny v Huslenkách - Kychové, kde působil až do roku 1991, kdy odešel do důchodu. Poté žil až do své smrti v Novém Hrozenkově. První literární recenze publikoval ve Vyšehradu, dále přispíval zejména do novin a časopisů - Obroda, Lidová demokracie, Zprávy spolku českých bibliofilů, Obrys, Lidové noviny, Literární noviny, Akord, Proglas, Souvislosti, Box, Prostor, Tvar, Rovnost, Svobodné slovo, Alternativa Nova, Host aj. V samizdatu přispíval do Kritického sborníku. Byl a je významným editorem: Sebrané spisy Jana Čepa, Dílo Jana Zahradníčka, Dílo Bedřicha Fučíka. Spolueditory spisů byli B. Fučík, R.Zejda a V.Binar. Samizdatově připravil 15 novoročenek pro přátele J. Čepa a byl spolupořadatelem sedmi novoročenek s J. Glivickým. Užíval pseudonymu Jan Rolek a šifer mt., M.T. Dne 4. prosince 2007 mu hejtman Zlínského kraje Libor Lukáš předal ocenění Pro Amicis Musae udělované za významný, dlouhodobý a podstatný přínos kulturnímu rozvoji regionu. Mojmír Trávníček zemřel 8. července 2011 v Novém Hrozenkově.


 Josef TvarůžekJOSEF TVARŮŽEK – kronikář a archivář
* 25. 2. 1878 Rožnov pod Radhoštěm
† 25. 2. 1959 Rožnov pod Radhoštěm

Josef Tvarůžek se vyučil knihařem a knihy byly základem jeho celoživotního vzdělání. Zajímal se o historii Valašska a sbíral a studoval všechny dostupné informace o tomto kraji. Byl spoluzakladatelem Muzejního spolku.

Velmi aktivně se podílel na přípravě Krajinské výstavy v roce 1932 a podrobně popsal přípravy a průběh výstavy. Přispíval do různých časopisů. Roku 1929 byl pověřen uspořádáním městského archivu. Zajímal se o hudbu klasickou i lidovou a posbíral na 120 písní z Rožnovska, jeho zásluhou se uchovaly místní vánoční koledy. Spoluzaložil v Rožnově Lidovou stranu a Jednotu československého Orla, který byl významnou součástí rožnovského kulturního života. Byl hlavním iniciátorem divadelních představení, koncertů, přednášek, založení knihovny. Psal rožnovskou kroniku a řadu jiných textů vztahujících se k historii a kulturnímu vývoji města.


Emanuel VenclEMANUEL VENCL – zemědělský pedagog a osvětový pracovník
* 28. 4. 1874 Velký Radošín
† 20. 3. 1939 Rožnov pod Radhoštěm

Emanuel Vencl byl roku 1897 jmenován ředitelem nově zřízené hospodářské školy v Rožnově pod Radhoštěm a tam zůstal až do roku 1935.

Působením rožnovské zemědělské školy a dalších institucí, s nimiž je jméno E. Vencla spojeno, se stal Rožnov střediskem zemědělského pokroku na Valašsku a severovýchodní Moravě. Zasloužil se o rozvoj školství na Valašsku, intenzivně spolupracoval při zřízení Valašského muzea, byl jedním z iniciátorů příprav prvního Valašského roku. Byl dlouholetým předsedou TJ Sokol a předsedou vzdělávacího odboru Sokola. Napsal bezpočet odborných článků a stal se členem, předsedou či správcem mnoha zemědělských spolků a svazů. Za jeho zásluhy o moravské zemědělství mu udělil Moravský zemědělský výbor roku 1921 titul zemědělského rady. Město Rožnov jej za zásluhy o zvelebení města jmenovalo čestným občanem.


ALOIS ZÁTOPEK – geofyzik, seismolog, geodet
* 30.6.1907 Zašová
22.6.1985 Praha

Alois Zátopek se narodil v rodině chudého kameníka a již od dětství měl zálibu v pozorování a počítání. Po ukončení studia matematiky a fyziky na Karlově univerzitě, nastoupil do Státního geofyzikálního ústavu a později se stal vedoucím československé seizmologické služby. Následovala řada dalších jmenování a funkcí nejen oblasti československé, ale i zahraniční vědy: byl ředitelem geofyzikálního ústavu UK, prvním profesorem geofyziky na matematicko-fyzikální fakultě UK, členem ČSAV, pracoval v Národní komisi pro geodesii a geofyziku, v Mezinárodní asociaci seizmologů, byl prezidentem Evropské seizmologické komise, členem Evropské komise zemětřesného inženýrství, komise UNESCO řešící problémy se zemětřesením v Makedonii a Turecku, stal s poradcem UNESCO pro předcházení zemětřesným katastrofám. Vydal na 200 vědeckých prací a učebnic pro studenty UK.


Michal ŽitníkMICHAL ŽITNÍK – řezbář
* 12.2. 1915 Velké Karlovice
† 1.12. 1990 Velké Karlovice

Po obecné škole chodil Michal Žitník do kurzu Zimní hospodářské školy v Rožnově pod Radhoštěm. Měl být hospodářem – pasekářem.

V šestnácti se naučil tesat, chodil pracovat na stavby a později se živil jako tesař a šindelář. Ve volných chvílích vyřezával nejrůznější výrobky, naučil se zhodnocovat každý kousek dřeva, uměl vyrobit všechno možné pro hospodářství. V letech 1963-1975 pracoval jako mistr lidových staveb v Rožnově pod Radhoštěm ve Valašském muzeu v přírodě. Postavil 25 staveb, které před tím rozebral v terénu. V roce 1964 dostal titul mistr v oboru lidových staveb, v roce 1969 mistr v oboru valašská lidová plastika.  Žitníkovým vrcholným dílem se stal topolový sloup s reliéfy na téma Píseň o rodném kraji, jenž byl nainstalován v hale při vstupu do Dřevěného městečka. Vytvořil dva dřevěné náhrobky na Valašském Slavíně (pro Miloše Kulišťáka a Františka Podešvu), mnoho plastik je v soukromých sbírkách i v muzeích.



Jazykové verze

  • Čeština
  • Deutsch
  • English