Cesta: Muzeum / Prohlídka muzea / Dřevěné městečko / Objekty Dřevěného městečka / Vlčkova palírna z Lačnova


Vlčkova palírna z Lačnova

Pálenice přináležela k selské usedlosti č. 32 rodiny Vlčkovy v Lačnově. Byla jediná v širokém okolí a těšila se dobré pověsti. Stávala na břehu malého potoka, protože její provoz vyžadoval trvalý přísun vody. Po celou dobu existence se využívala jako pálenice pro potřebu vlastní a sousedů, nikoli jako profesionální živnost.

Pálení slivovice v malých palírnách je i přes tradované pověsti o valašské slivovici záležitostí novější a spadá do druhé poloviny 19. století. Do té doby fungovaly především šlechtické palírny (pálilo se z vína, obilí, méně často ze švestek). Od roku 1835 bylo možné domácky pálit alkohol do celkového množství 56 litrů bez odvodu daní.

V Rožnově fungovala v minulosti pouze palírna pronajímaná zpravidla židovským nájemcům, kteří zde pálili alkohol z obilí. Ve 40. až 60. letech 19. století byla situována v objektu mandlu na náměstí, poté zanikla.

Nejdůležitějším prvkem vybavení pálenice byl kotel a chladící zařízení. Alkohol se destiloval z ovoce, zpravidla ze švestek. Pokud se neurodily, pálilo se i z jablek – pálenka z nich však byla obecně považována za podřadnější. Nasbírané ovoce se ukládalo do bedněných kvasných kádí, kde se nechalo samovolně kvasit až do chvíle, kdy jej palírník vypálil. Sezóna pálení začínala v listopadu či prosinci. Chtěl-li pálit u Vlčků cizí hospodář, musel se dopředu nahlásit, načež byl sestaven pořadník. Zájemce se poté ještě zavčas přišel domluvit na konkrétním datu a přibližné hodině pálení. Když přivezl zájemce na voze kvas, přelil se pomocí plechového hrnce do necek a pak do připravených kádí v palírně. Mimo kvasu se z vozu vyskládalo i dřevo, které si každý obstarával sám. Práci v palírně řídil majitel, s hrubší prací vypomáhal sám zákazník (manipulace k kvasem a dřevem, míchání), dětem a mládeži byl vstup do palírny zakázán.

Kvas se nalil do kotle, který se plnil jen ze čtyř pětin, aby zbylo dostatek místa pro pěnu a bublající kvas. Po naplnění se svrchní část kotle přišroubovala. Kvas se musel míchat, aby se nepřipálil (točilo se proto ručně klikou). Alkoholové páry se uvolňovaly a procházely chladičem vedle kotle. První kapky alkoholu začaly proudit asi po půl hodině pálení. Z prvního pálení se získala lihovina zvaná lutr, která se ještě jednou přepalovala na kvalitní alkohol. Druhé pálení se provádělo v téže aparatuře, jen kotel se musel vymýt od zbytků kvasu, naplnil se znovu lutrem a začal se přepalovat. Zbylé výpalky se pomocí kohoutů a putny vylévaly dřevěným korytem do potoka.

Ideální poměr mezi kvasem a hotovou pálenkou byl 10:1, konečné množství bylo odvislé od podílu přírodního cukru v ovoci, péči o kvas, teplotě kvašení atd. Vypálená slivovice se umísťovala do skleněných, proutím opletených demižónů. Používala se pro vlastní potřebu, hospodáři ji často prodávali zájemcům, ale i překupníkům a hostinským. Po Vlčkově slivovici, která byla pro svou kvalitu ceněna, byla zvlášť velká poptávka.


 



Jazykové verze

  • Čeština
  • Deutsch
  • English