Billův měšťanský dům

Měšťanský dům z rožnovského náměstí pochází z roku 1750. Do muzea byl převezen v roce 1925. Zadní část stavení byla později rekonstruována.

Chalupa, široce rozkročena svými sloupy nad kamennou dlažbou podsíňku, má architektonicky ještě renesanční pojetí i některé detaily, ačkoliv pochází až z doby vrcholného baroka.

K takovému typu domů na rožnovském náměstí dříve patřívalo také pole. Ale přesto ani obchod, zemědělství nebo řemeslo mnohdy nestačily rodině k zabezpečení slušného životního standardu. Majitelé proto pronajímali své pokoje lázeňským hostům, kteří sem přijížděli do klimatických lázní.

V přízemí v síni upoutá naši pozornost kotel na vyvařování prádla, jenž však mohl sloužit rovněž při zabíjačkách. Vpravo vidíme koryto, neboli troky na vepře, dlabané z jednoho kusu kmene, a starý ruční mandl. V parádní světnici v přízemí leží na posteli ženský měšťanský oděv. Kamna ve světnici jsou vytápěna ze síně.

V komoře vpravo si všimneme díže s kopistí na zadělávání chlebového těsta. Kuchyň vzadu v přízemí sloužila také jako dílna nebo ložnice. Expozice zachycuje činnost krejčího. Tabule na posteli sloužila jako jeho pracovní deska.

V patře je síň, krytá veranda a dva pokoje pro lázeňské hosty. Původně zde byly komory. Oba pokoje v patře, zařízené podle dobového vkusu a finančních možností majitele, byly pronajímány za cenu stanovenou obecním úřadem, který tu vykonával nejnutnější hygienický dozor. Na seznamu lázeňských hostů z roku 1883 umístěném v síni si všimneme světoznámého jména Řehoře Mendla, zakladatele genetiky. Z kryté verandy mohli lázeňští hosté kdysi pozorovat ruch na rožnovském náměstí.