Cesta: Aktuality / 100 LET MUZEJNÍHO SPOLKU


 

 

Právě před sto lety, v květnu roku 1911, byl v Rožnově pod Radhoštěm založen  Musejní spolek . Ač se tak stalo o několik desetiletí později než v případě jiných spolků, které vytvářely  kulturní prostředí  v tehdy lázeňském městečku, měl pro popularizaci města v budoucnu  zásadní význam.

V úvodní pasáži jeho stanov se praví: “Účelem spolku jest vystavěti a vydržovati Valašské muzeum v přírodě obsahující všechny typy lidových staveb valašských, pátrati po znamenitostech lidového umění a řemesel na Valašsku a na Moravě vůbec a uschovati je v muzeu, dále výstavami, přednáškami a publikacemi šířiti porozumění pro kulturní  památky vlasti a působiti k jejich zachování“.

Skutečně velkolepý záměr. A co mu předcházelo? Počátkem 20. století jitřila zájem Rožnovanů otázka zachování staré rožnovské radnice, která svým umístěním bránila modernizaci náměstí. První kroky pro její záchranu učinil  budovatel meziříčského muzea P. Eduard  Domluvil, který  záhy našel iniciativního stoupence této myšlenky v malíři a grafikovi Bohumíru Jaroňkovi. Spolu s dalšími občany shodného  mínění založili „musejní spolek“ jako základnu pro další jednání.

Prvním úkolem spolku tedy byla záchrana staré radnice. Na první valné hromadě se rozhodovalo, zda s nutnými  stavebními  úpravami zůstane na místě, nebo bude přenesena do parku. Bohumír Jaroněk měl  o tom jasnou představu. Toužil totiž v místním parku  zvaném „Hájnice“ vytvořit model  valašské dědiny. Předchůdce měla tato myšlenka jak ve stockholmském  Skanzenu, tak na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze, kde  si v roce 1895  dobyla právě tam presentovaná  valašská dědina  velké uznání.

Již v roce 1911 byl veřejnosti předložen první projekt muzea v přírodě, kde kromě dvou chalup měly být postaveny  další drobné objekty. O rok později získal projekt obdiv ve Vídni u samotného  arcivévody Františka Ferdinanda. Snad i pod  jeho vlivem Centrální komise pro umělecké a dějinné památky ve Vídni sice přispěla na koupi radnice a přilehlého pozemku, ale radnice musela rozhodnutím komise zůstat stát na původním místě. Světová válka  spolkovou činnost výrazně omezila. Členové se soustředili na sběratelství drobných předmětů, které získávali většinou darem a na přeměnu radnice v muzejní objekt. V roce 1923 bylo patro s muzejní expozicí zpřístupněno veřejnosti, přízemí bylo pronajato.

 Úřady nově vzniklé republiky měly v otázkách zachování památek lidové architektury jiný názor než jejich předchůdci za Rakouska. Díky tomu  Státní památkový úřad pro Moravu a Slezsko v Brně v roce 1924 povolil převézt radnici  do městského parku, kde byl muzejnímu spolku pro tento účel jen propůjčen městskou radou pozemek  o rozloze  více než jeden hektar. Dřívější pozemek radnice se zahradou o čtvrtinové rozloze spolek městu v roce 1925 prodal. Hned na jaře byla  radnice rozebrána, spolu s ní i zvonička z Dolní Bečvy a Billova chalupa. Jejich následnou stavbou bylo v parku vytvořeno prostředí pro velkou národopisnou slavnost známou jako I. Valašský rok.

Slavnost se konala pod záštitou městského úřadu, ale na  práci spojené s přípravou programu i jednotlivých vystoupení, získávání aktérů pro vystoupení a zajišťování jejich krojů se aktivně podíleli především  členové muzejního spolku. Dochované zápisy z tehdejších jednání dokládají, jak obtížně se formovala sama představa slavnosti, kolik hledání představovalo řešení nejrůznějších, i dílčích problémů. Slavnost se u veřejnosti setkala s velkým úspěchem. Pro muzejní spolek sice nepřinesla očekávaný finanční přínos, ale vyvolala dlouhodobý nový zájem o tradiční lidovou kulturu a podnítila národopisné hnutí v kraji.

V následujících letech v Hájnici přibývaly další stavby.Valašské muzeum se rozrůstalo přes nesouhlas až odpor jiných spolků, které hájily svoje zájmy. Spolek pro okrašlování a ochranu domoviny, Sadová komise, Lázeňská komise argumentovaly, že „nelze přece tvrditi, že by budovy tam přenesené dodávaly parku půvabu a skýtaly nějaký osvěžující pohled“. Sám Bohumír Jaroněk nejedenkrát zalitoval, že muzeum nestojí jinde, ve vhodnějším prostředí, na nějaké pasece, kde by byly palouky, potoky a ovocné stromy.

Rozsáhlé plány pokračovaly výběrem dalších objektů. V městečku přibyla Vaškova hospoda z rožnovského náměstí a jednalo se o postavení fojtství z Velkých Karlovic, které se mělo stát Valašským zemědělským muzeem. Neúspěšná jednání s majitelem usedlosti vedla ke stavbě objektu v kopii, přičemž topeniště bylo postaveno podle  fojtství ze Solance a štíty vyzdobeny ornamenty domu ze Vsacka. Jaroněk se kopiím a rekonstrukcím zcela nevyhýbal, ač uznával prvořadý význam originálu. „Přikročí-li se k rozebrání stavby, octne se konzervátor a rekonstruktor před hromadou vetchého a hlavně bezcenného materiálu“ píše. Taková sutina se pak stává předmětem posměchu. Přesto doporučoval vše převézt a na zkušenosti tesařů ponechat, který trám vymění.

V lednu roku 1933 zakladatel Valašského muzea v přírodě  Bohumír Jaroněk umírá a jeho sen o valašském kostelíčku v areálu muzea už naplňují jiní. Hospodářská situace však realizaci tohoto záměru zrovna nepřála. Plány na dřevěný kostel nechal pořídit Jan Baťa svým architektem už v roce 1936, stavba sama započala v roce 1941. Subvence na stavbu těžce získával především právník muzejního spolku, který navrhl uspořádat loterii v její prospěch, pomohl i prodej kamenů v základech s vytesanými jmény kupců. Těch institucí, které nakonec na stavbu přispěly, byla celá řada. Kostel byl vysvěcen v srpnu roku 1945.

Poválečná léta už dávala tušit změnu v nazírání na muzejní spolek a jeho majetek. Zatímco v roce 1946 byl spolek představiteli města žádán o zapůjčení muzejního areálu, v roce 1948  byl spolku záměr pouze oznámen. A konečně v roce 1951 byl vydán zákon č. 68 Sb. o dobrovolných organizacích a shromážděních, kde je uvedeno, že se spolky mohou přeměnit v organizace nebo se do nich včlenit, popřípadě se rozejít, nejsou - li ve shodě se zájmy pracujícího lidu, přičemž „až do své přeměny, včlenění nebo zániku vykonávají spolky nadále svou činnost podle dosavadních stanov“.

 V roce 1953 byla činnost spolku ukončena.

 



Jazykové verze

  • Čeština
  • Deutsch
  • English